Ctirad Vaník: Učitelé potřebují respekt, bezpečí a učit bez strachu

V poslední době se na půdě Poslanecké sněmovny konaly dvě akce, které reagují na narůstající nátlak a agresivní chování vůči učitelům – a to jak ze strany žáků a části rodičů, tak i veřejnosti na sociálních sítích. První akcí byl seminář, který proběhl pod názvem Učitel jako lovná zvěř. Školské odbory na něm upozornily že dlouhá léta volají po větší právní ochraně učitelů od doby, kdy řešily první otřesný pracovní úraz – vraždu učitele rukou žáka. Experta školských odborů Ctirada Vaníka, který vystoupil v PS na kulatém stole Rizikové chování žáků a možné legislativní změny vyzpovídal Týdeník ŠKOLSTVÍ.

•  Byl jste dlouholetým ředitelem velké základní školy, čím si vysvětlujete stoupající agresi žáků?

Za téměř dvacet let ve funkci ředitele velké základní školy jsem měl možnost sledovat proměny v chování žáků, přístupu rodičů i postavení učitelů ve společnosti.

Podle mého názoru rostoucí agresivita žáků není pouze problémem školství, ale je odrazem celé společnosti a změn v ní. Jasnou akceleraci dostal tento fenomén v období covidu. Významnou roli hraje oslabení společenských autorit, nedostatečné nastavování hranic v rodinné výchově a zejména vliv sociálních sítí. Některé děti ztrácejí schopnost zvládat frustraci, neúspěch nebo konfliktní situace.

Velkým problémem je, že část rodičů přestává být partnerem školy. Nehledají společná řešení, místo toho automaticky a nekriticky „bojují“ za svoje děti, často i když je situace jasná a přehledná.

Je třeba vzít do úvahy i fakt, že dnešní školy řeší mnohem širší spektrum výchovných, sociálních a psychických problémů, než na jaké byly původně personálně a odborně připraveny.

Škola nemůže převzít veškerou odpovědnost za výchovu dítěte. Ta musí být primárně zajištěna rodinou. Učitel musí mít právo vyžadovat dodržování pravidel a společnost mu k tomu musí vytvořit podmínky. Musí být zcela jednoznačně vymezena odpovědnost školy, žáků a jejich zákonných zástupců.

•  Řešil jste za svou praxi velmi vážné kritické situace v chování žáků a s jakým výsledkem?

Za svoji praxi jsem řešil celou řadu incidentů. Nejběžnějšími případy byly šikana mezi žáky, vandalismus, kyberšikana, případně nevhodné chování k učitelům. Nikdy to nepřerostlo k otevřeném napadení jakéhokoliv zaměstnance školy. Vždy se nám vyplatilo důsledné vyřešení každého případu, spravedlivé potrestání viníků a otevřená komunikace se zákonnými zástupci. K tomu je nutné mít dobře fungující školní poradenské pracoviště. Samozřejmě se našli i rodiče, kteří se školou nechtěli spolupracovat, pak jsme případ předali OSPOD nebo Policii ČR. Tím pro nás věc nekončila, vždy jsme chtěli vědět, k jakému závěru a řešením dotčené orgány došly a jak jej můžeme ve škole využít.

Má zkušenost říká, že prevence, včasné a důsledné řešení případných incidentů umožňuje celou řadu problémů vyřešit. Nicméně existují situace, kdy jsou současné pravomoci ředitele školy nedostatečné.

Platí, že pokud jedna část řetězce neplní své povinnosti a odpovědnost, má ředitel školy svázané ruce.

•  Reálná situace ve školách už ukazuje na naléhavost legislativního řešení, které bude reagovat na rizikové chování žáků a ochrání učitele, zpřísní postihy za jejich napadení. Máte konkrétní představu jaké?

Jsem přesvědčen, že nastal čas posílit právní ochranu pedagogických pracovníků a současně dát ředitelům škol účinnější nástroje k zajištění bezpečného prostředí. Nejde mi o plošné zpřísňování trestů ani o kriminalizaci žáků či jejich zákonných zástupců.

Je třeba jasně stanovit postupy řešení závažných forem agrese vůči pedagogickým pracovníkům. Dále bych posílil pravomoci ředitelů škol při bezprostředním ohrožení bezpečnosti školy, musí existovat právně jednoznačný a rychlý mechanismus, který umožní oddělit agresivního žáka od kolektivu, zajistit mu odpovídající dohled a odbornou pomoc a zároveň ochránit ostatní žáky a zaměstnance. To vše při zachování práva dítěte na vzdělávání.

Za velmi důležité považuji důslednější vymezení odpovědnosti zákonných zástupců a jejich povinnosti spolupracovat při řešení závažného rizikového chování.

Stejně důležitá je otázka zvýšené trestněprávní ochrany pedagogických pracovníků při závažných útocích souvisejících s výkonem jejich povolání. Takovou úpravu bych podpořil, pokud bude přesně legislativně formulována.

O dostupnosti školních psychologů, speciálních pedagogů a podpoře metodiků prevence a výchovných poradců už jsme toho prodiskutovali spoustu. Tady by se slušelo v parafrázi na K. H. Borovského říci, kéž už by nám to z huby do rukou přešlo…

•  Odbory se už dříve vyjádřily, že považují za důležité posílit právní ochranu přímo ve školském zákoně – tak, aby byl i verbální či digitální útok na učitele jasně definován jako závažný přestupek s konkrétními postihy.

Já tento požadavek podporuji. Současná legislativa sice pedagogickým pracovníkům přiznává právo na ochranu před fyzickým násilím a psychickým nátlakem, ale tato ustanovení nezajišťují dostatečně konkrétní a účinné mechanismy ochrany. Zákonem by měla být stanovena jasná povinnost příslušným státním orgánům spolupracovat se školou v případě zjištění závažných porušení pravidel. Zákon by měl také řediteli školy nabídnout účinnější výchovná a organizační opatření, která zejména v základním školství citelně chybějí.

Velmi důležité je, aby napadený učitel, a to jakkoliv a v jakékoliv intenzitě, nezůstal v řešení situace sám, ale aby mu byla dostupná právní, psychologická a institucionální pomoc.

KAŠ