Demokracie v Maďarsku po volbách 2026 a pohled maďarských odborů

► Podkopávání právního státu a demokracie během Orbánovy vlády

Šestnáct let Orbánovy vlády znamenalo pro maďarskou společnost systematické oslabování systému brzd a protivah a ovládnutí nezávislých institucí jako jsou např. Ústavní soud, Nejvyšší kontrolní úřad, Nejvyšší státní zastupitelství, dalších regulačních orgánů, a to včetně těch týkajících se svobodných médií. Docházelo tak k trvalému ohrožování nezávislosti soudnictví, posilování pravomocí předsedů soudů a ministerstva spravedlnosti. Postupné ovládnutí médií a mediálního trhu, tedy celostátní televize, jejích regionálních a místních odnoží, ale i rozhlasu a tištěných médií, s sebou přineslo ztrátu objektivity zpravodajství, šíření falešných zpráv (např. o migrantech a míře nebezpečí, které znamenají), posilování propagandy a „vytváření nepřátel“ (např. Soros, Ursula von der Leyen, „Brusel“, Zelenskyj). Docházelo ke sledování novinářů nebo aktivistů poukazujících na nešvary režimu. Spolu s tím stát postupně dál víc a víc omezoval základní a politická práva občanů jako například svobodu projevu a svobodu shromažďovací, ale i práva menšin. V zemi sílila korupce, kdy Orbán pomocí sítě nadací a různých institucí vytvořil propracovanou strukturu, která mu pomáhala pomocí státních peněz udržovat moc. Kontrola nad financemi se svěřila úzkému okruhu lidí a nebylo možné transparentně ověřovat, jak jsou tyto prostředky využívány. V důsledku toho v Maďarsku stagnovala ekonomika a upadaly veřejné služby.

Na vývoj v Maďarku během let reagovala EU a v roce 2018 Evropský parlament doporučil zahájit proti Maďarsku řízení podle článku 7 Smlouvy o EU kvůli závažnému ohrožení unijních hodnot. Článek 7 Smlouvy o EU je součástí mechanismu, který brání v porušování principů demokracie svobody, právního státu a dodržování lidských práv. V prosinci 2022 Evropská komise aktivovala mechanismus podmíněnosti dodržování zásad právního státu vůči Maďarsku, přičemž poukázala na systémová rizika pro rozpočet EU související s korupcí ve státě, nesrovnalostmi ve veřejných zakázkách a nedostatečnou soudní ochranou. Současně také Evropská komise pozastavila maďarský plán pro oživení a odolnosti (RRF), což znamenalo zmrazení velkých finančních prostředků.

Orbán na kroky EU reagoval posunem k ještě většímu extremismu a orientaci na východ, tedy prohlubování přátelství s Ruskem a Čínou, blokováním podpory Ukrajině, příklonem k hnutí MAGA a Trumpovi a v neposlední řadě i šíření propagandy o tom, že EU je nepřítelem Maďarska.

► Změna režimu

Hlavní priority vítězné strany TISZA a Pétera Magyara v oblasti správy věcí veřejných tedy celkem nepřekvapivě směřují k obnovení demokracie a právního státu. V současné době probíhá diskuse o případných změnách v ústavě a obnovení systému brzd a protivah. V plánu jsou kroky na obnovení nezávislé justice, odpolitizování soudů a návratu k příklonu k politice EU. To znamená hlavně dodržování článku 2 Smlouvy o EU, který zakotvuje úctu k lidské důstojnosti, svobodě, demokracii, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Byla vyhlášena politika nulové tolerance vůči korupci a podnikly se kroky k obnovení svobodných médií a občanského prostoru. Dalším cílem je zajistit spravedlivé volby, reformovat volební zákon, zajistit pluralitu politických stran a jejich rovnou soutěž.

► Euforie po volbách a pohled odborů

Výsledky maďarských parlamentních voleb a vítězství strany Tisza znamenající šestnáct let vlády Viktora Orbána byly v Maďarsku přijaty s velkou úlevou a radostí.

V Maďarsku byla následně sestaveno obsazení parlamentu, kde ústavní většinu (141 křesel) má středopravicová strana TISZA (Péter Magyar). Tuto stranu volilo zhruba 3,3 milionu voličů. Dalšími členem parlamentu je krajně pravicová Fidesz–KDNP (Viktor Orbán), která získala dohromady 52 mandátů a pro kterou se vyslovilo 2,4 milionu hlasů. Poslední je strana krajní pravice Mi Hazánk Mozgalom (Hnutí Naše vlast), která získala 6 křesel a pro kterou se vyslovilo 358 000 hlasů.

Z pohledu maďarských školských odborů PSZ v programu TISZA chybí práva týkající se pracovněprávní tématiky a zastoupení pracovníků, (např. omezení přesčasů, respektování práva na stávku). V rámci předvolební kampaně této strany nedošlo v tomto ohledu ani na žádnou konzultaci s odbory.

Výběr jednotlivých ministrů se neřídil ani tak podle politického pozadí, ale podle odbornosti daných osobností.  Odbory podotýkají, že mezi ministry jsou i tací, kteří předtím pracovali v nadnárodních a soukromých společnostech (Shell, Bosch) anebo se rekrutovali z druhé nebo třetí úrovně zklamaných bývalých politických expertů z dřívějších vládních období FIDESZ.

► A jak je to se školstvím

Po volbách byla předně znovu bylo vytvořeno samostatné ministerstvo školství, do jehož gesce spadají všechny sektory vzdělávání. Za Orbánovy éry totiž bylo ministerstvo školství zrušeno a sektor vzdělávání spadal pod ministerstvo vnitra. Ministryní školství byla jmenována Judit Lannert, o které se maďarské školské odbory domnívají, že by mohla být pro sektor přínosem. Judit Lannert je veřejností vnímaná jako respektovaná odbornice na vzdělávání zaměřující se na děti a podporující vyšší autonomii učitelů. (pozn. Byla to prý právě Judit Lannert, kdo se zasadil o to, aby se slovo „děti“ dostalo i do názvu její funkce – Ministryně pro dětí a vzdělávání.) Ministryně se netají snahou o prosazení moderního vzdělávacího systému, ani svými liberálními postoji. Má prý potenciál maďarské školství opravdu proměnit a jak konstatují maďarské školské odbory, je příjemné, že to „po 24 letech je v čele resortu konečně ministryně, která pochází z oboru!“

Hlavními výzvami pro novou ministryni školství je obnova a demokratizace školství; odstranění centralizace; uchopení nástupu umělé inteligence; zajištění rovných příležitostí ke vzdělávání a podpora inkluzivního vzdělávání; důraz na individuální přístup k výuce a zohlednění dopadu demografických změn spojených s poklesem populace a dětí, které budou v následujících letech nastupovat do škol. V Maďarsku se tedy chystá komplexní reforma vzdělávacího sektoru a dosavadní pedagogiky. Měla by proběhnout celková revize Národního kurikula, a to sice ve spolupráci s učiteli a zástupci učitelů.

Školské odbory PSZ jsou na probíhajících reformách připraveny participovat a již předložily vládě padesáti bodový seznam návrhů na reformu školství, z nichž velkou část prý byla přijata vstřícně. Snahou je obnovit institucionální, profesní a finanční autonomii škol; udělit skutečné rozhodovací pravomocí (včetně rozpočtových kompetencí) vedoucím pracovníkům škol (95 % z nich na něco takového ale není připraveno, neboť během Orbánovy éry bylo vše centralizováno, kdy centrum rozhodovalo o veškerém dění a investicích v jednotlivých školách); zvýšení věku ukončení povinné školní docházky zpět na 18 let; posílit rovný přístup ke vzdělávání bez ohledu na region nebo socioekonomické zázemí a podpořit inkluzivního vzdělávání; obnovit autonomii univerzit a zlepšit pracovní podmínky vysokoškolských a výzkumných pracovníků (maďarské univerzity by se měly znovu zapojit do programů Erasmus+ a Horizont Evropa); zajistit předvídatelnost financování školství a vědy (to znamená i zvýšení národních výdajů na výzkum a vývoj nad 2 % HDP ve střednědobém horizontu, s dlouhodobým cílem přiblížit se 3% cíli EU).

Od zastaralých praktik a metod bude snaha vrátit školství zpět do 21. století. Jak již bylo naznačeno výše, měla by se posílit autonomie učitelů, posílit výuka kritického myšlení a mělo by se reagovat i na nástup umělé inteligence. Kritické myšlení a jeho výuka byla doposud ve školách potlačováno. Výuka některých předmětů, jako je např. dějepis a literatura byla silně zatížena ideologií s důrazem na vyzdvihování osobností z fašistické éry Maďarska. Dosavadní osnovy také potlačovaly počet hodin všeobecného vzdělávání a zaváděly vojenskou výchovu a vojenský výcvik.

Myslí se i na snížení administrativní zátěže učitelů, růst platů ve školství a strukturální opatření, která ve střednědobém horizontu zvýší společenskou a finanční atraktivitu učitelského povolání. Dosavadní pracovní předpisy týkající se pracovníků ve školství obsahovaly mj. například šedesát hodin neplaceného suplování ročně, sledování aktivity učitelů na sociálních sítích, nucená přeřazování učitelů na jiná pracoviště, omezení možnosti učitelé veřejně vystupovat v tištěných a elektronických médiích, omezení práva na stávku a zavedení profesních komor, které měly postupně zcela nahradit odbory.

Proměna maďarského školského vzdělávacího systému je tedy velkou výzvou. Uvidí se, kolik se nakonec podaří implementovat do reálného života škol a vzdělávacích institucí.

Gabriela Tlapová