Jaké postavení má učitelská profese ve společnosti?

Cílem zprávy bylo zmapovat změny ve statusu učitelů a učitelské profese v období od roku 2018 do roku 2021. Zpráva se zaměřuje na postavení učitelů, otázky odměňování i pracovních podmínek a současně popisuje další aktuální témata v sektoru vzdělávání. Velká část zprávy je tedy nepřekvapivě věnována pandemii COVID-19 a jejímu dopadu na sektor vzdělávání.

Zpráva byla vytvořena na základě dotazníkové šetření, kterého se zúčastnilo 128 členských organizací Education International. Jedná se tedy o pohled odborů na to, jakému postavení se učitelé a jejich povolání těší v jednotlivých zemích.

Zpráva konstatuje tyto závěry:

• Většina odborových svazů vnímá obraz učitelů tvořený médii jako nepříznivý.
• V mnoha zemích narůstají mezi učiteli obavy z toho, že narůstá prekarita (neboli nejistota týkající se pracovněprávních podmínek) v učitelském povolání. To se negativně odráží na nízké atraktivitě učitelského povolání pro stávající i učitele i pro potencionální nové adepty.
• Většina odborových organizací vnímá generační obměnu v učitelské populaci jako velmi důležité téma. Z povolání odchází velké množství učitelů. Důvody odchodu učitelů z učitelské profese jsou různé a patří mezi ně nedostatek profesní podpory, nedostatek možností kariérního růstu, nárůst pracovních povinností, špatné platové ohodnocení ve srovnání s ostatními profesemi srovnatelného požadovaného vzdělání.
• Podpora učitelů a jejich další profesní rozvoj nejsou pro vlády prioritou, a proto do těchto oblastí nesměřují svoje investice. Obecně se pracovní podmínky učitelů za poslední tři roky zhoršily. Odborové svazy ve vzdělávání se domnívají, že další vzdělávání pedagogických pracovníků by mělo odpovídat jejich reálným potřebám, mělo by být dostupné během pracovní doby a mělo by být poskytováno zdarma.
• Mezi učiteli, kteří z profese odcházejí, je velké množství mladých učitelů. Nedostatek nových učitelů pak často vede k tomu, že jsou zaměstnáváni učitelé bez požadované kvalifikace.
• Mezi učiteli a dalšími pracovníky ve školství došlo k nárůstu stresu vlivem zvyšujících se nároků na jejich profesi.
• Ve vzdělávacím sektoru posiluje trend privatizace a komercializace vzdělávání.
• Pandemie COVID-19 měla na sektor vzdělávání jednoznačně velmi negativní dopad. Přechod na distanční výuku byl spojen se zvýšenou mírou stresu a práce. Množství práce se bohužel nesnížilo poté, co se školy vrátily ke klasické prezenční výuce. Stejně tak neklesla ani míra stresu. Nejednalo se pouze o to, že si učitelé museli nejprve zvyknout na distanční výuku a jí přizpůsobit výukové metody, ale byly zde ještě další faktory jako např. změny ve výukových plánech, pomoc s výukou žákům se speciálními vzdělávacími potřebami a ze znevýhodněného prostředí. Po znovuotevření škol se museli učitelé snažit rychle dohnat neprobrané učivo, a navíc měli více práce s tím, že během distanční výuky se prohloubily nerovnosti ve vzdělávání jednotlivých žáků.
• Ačkoliv většina odborových svazů v dotazníku uvedla, že během pandemie si rodiče a společnost uvědomili, co vlastně obnáší práce učitelů, a jak je důležitá pro budoucnost celé společnosti, jedna čtvrtina respondentů uvedla, že během pandemie a omezujících opatření byli učitelé často nálepkováni jako lenoši nebo potížisté, když se bránili předčasnému otevírání škol, které nesplňovaly hygienická a bezpečností kritéria.
• V důsledku pandemie též řada učitelů zaměstnaných v pracovním poměru na dobu určitou, či na základě jiných pracovně právních vztahů (např. obdoba české DPP a DPČ) o práci během pandemie přišla, nebo nepobírala žádný příjem. Tento jev se týkal převážně soukromých škol.

Odbory vnímají, že pandemie COVID-19 ještě umocnila rozdíly v přístupu ke vzdělávání. Tyto problémy byly patrné již před pandemií COVID-19, pandemie je pouze akcelerovala. Dalším problémem jsou nedostatečné financování sektoru vzdělávání, škrty v rozpočtech, nedotažené politiky spojené s reformami školství a nedostatek zapojení hlasu učitelů do formování podoby vzdělávání a jeho budoucnosti. Učitelé, ředitelé škol a zástupci odborů by měli být vždy součástí rozhodování o politikách a reformách, které jsou systémem představovány za účelem zlepšení vzdělávání. To může přinést mnoho výhod v podobě vytvoření efektivních a odolných vzdělávacích systémů a struktur. (tla)

Zprávu naleznete též v přiloženém souboru ve formátu pdf níže.