Ústavní soud se zastal slabozraké učitelky
Počátkem roku jsme v Týdeníku školství pod titulkem „Zneužití hospitace skončilo u soudu“ zveřejnili kauzu o diskriminaci Blanky Borovkové, učitelky Obchodní akademie v Českých Budějovicích, jejíž právní obhajoby se ujaly školské odbory v rámci bezplatné právní pomoci.
Připomeňme si okolnosti případu, kdy se vedení školy zvlášť podlým způsobem rozhodlo vyhodit učitelku se zdravotním omezením (vrozenou oční vadou) a vše navléknout na tzv. nadbytečnost.
Bc. Mgr. et Mgr. Blanka Borovková, tehdy učitelka Obchodní akademie v Českých Budějovicích, se celý život úspěšně vyrovnává se svým zdravotním handicapem. Vystudovala tři vysoké školy a mezi studenty byla vždy velmi oblíbená. Problém nastal s příchodem nové ředitelky, která začala opakovaně poukazovat, že jako učitelka je zdravotně nezpůsobilá. Záměr měla zcela jasný – zbavit se jí. Sama se propůjčila k tomu, že přišla do třídy v utajení ještě před příchodem vyučující a při celé této inkognito hospitaci úmyslně seděla tak, aby ji B. Borovková neviděla. Svoji přítomnost na hodině nevysvětlila ani žákům, do vyučování nezasáhla, po skončení hodiny nenápadně vyčkala, až učitelka odejde, a teprve poté opustila třídu. Byla přesvědčena, že získala důkaz o její nezpůsobilosti vést přímou výuku, a tudíž o její nadbytečnosti.
B. Borovkové nastaly krušné dny – vytýkací dopisy, nařizování pracovnělékařských prohlídek, odmítnutí přístupu do informačního systému školy a další ponižování a nakonec výpověď. Zoufalá požádala o právní pomoc odbory. „Je to dlouholetá členka ČMOS pracovníků školství, a když se na nás obrátila, poskytli jsme jí bezplatně službu právníka a zastoupení před soudem. Jsme rádi, že Ústavní soud projednal stížnost B. Borovkové na rozhodnutí obecných soudů a rozhodl o novém projednání jejího případu. Věříme, že tato kauza bude velmi poučným judikátem ohledně diskriminace zaměstnanců,“ zdůraznila Markéta Seidlová, místopředsedkyně školských odborů.
Jaká pochybení shledal ÚS?
Týdeník školství požádal právní expertku ČMOS PŠ JUDr. Zdenu Krámskou, aby čtenářům přiblížila, jaká hlavní pochybení shledal Ústavní soud a jak se bude dál v řešení soudního sporu postupovat:
„Ústavní soud v závěru nálezu, kterým vyhověl návrhům stěžovatelky, uvádí, že považuje odůvodnění provedená obecními soudy co do kritérií volby nadbytečných zaměstnanců za nedostačující, nezohledňující všechny aspekty, které v řízení vyšly najevo. Dále soud konstatuje, že ve spojení s nedostatečným hodnocením, zda vedlejší účastnice unesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve smyslu § 133a občanského soudního řádu, došlo napadeným rozhodnutím krajského soudu k porušení práva stěžovatelky na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny.
Ústavní soud zdůraznil, že se v diskriminačních věcech uplatňuje speciální pravidlo dokazování (přesun důkazního břemene), které je výjimkou z obecného principu dokazování, tj. že každý účastník řízení nese důkazní břemeno ke skutečnostem, které tvrdí. V případě diskriminačních sporů musí žalobce tvrdit a prokázat skutečnosti, z nichž vyplývá, že s žalobcem bylo zacházeno odlišně, respektive že došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci na základě zakázaného diskriminačního důvodu. Motivace, že byl žalobce znevýhodněn na základě diskriminačního důvodu, žalobce prokazovat nemusí, ta se předpokládá, není-li dokazováním prokázán opak. Unese-li strana žalující svou část důkazního břemene, dochází k přesunu důkazního břemene na žalovanou stranu, která chce-li být úspěšná ve sporu, je povinna prokázat, že nebyla porušena zásada rovného zacházení, respektive že je její rozhodnutí podloženo jinými přípustnými důvody.
Hlavními pochybeními obecních soudů, jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu, je, že nebylo dostatečně zhodnoceno, zda vedlejší účastnice unesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno a dále neúplné zjištění skutkového stavu.
Protože Ústavní soud po projednání stížnosti zrušil rozhodnutí krajského soudu a navazující usnesení Nejvyššího soudu, dojde k vrácení případu k novému projednání a rozhodnutí krajskému soudu, který musí podle rozhodnutí Ústavního soudu doplnit potřebná skutková zjištění a opětovně posoudit existenci či neexistenci podezření diskriminace, kterého se stěžovatelka dovolávala od počátku řízení, za současného řádného odůvodnění přijatých právních závěrů.
Krajský soud tedy může rozhodnutí okresního soudu zrušit a podle své úvahy vrátit zpět k dalšímu řízení nebo rozhodne ve věci sám. Při rozhodování je krajský soud vázán stanoviskem Ústavního soudu.“
JANA KAŠPAROVÁ
