Na co by se měly politické strany zaměřit ve školství po volbách

Na co by se měly strany zaměřit ve školství po volbách, jaké by měly být jejich hlavní priority?
Měly by rozhodně vnímat kvalitní vzdělávání jako strategickou investici do budoucnosti, ne jako mandatorní výdaj, na kterém je třeba ještě šetřit. Tím rozhodně nemáme na mysli automatické nalévání peněz, ale promyšlené a rozumné vynakládání prostředků jak do provozu škol, tak především do rozvoje výuky, aby země Komenského byla vzdělanostní společností, která obstojí ve znalostní ekonomice.
Nepromyšlené škrty v oblasti školství jsou hodně drahým šetřením. To by si měla především uvědomit každá nová vláda. Výdaje státu na vzdělávání nejsou dluhem, ale investicí.
Školské odbory, v souladu se svým posláním a kompetencemi, vidí prioritu v dobrých pracovních podmínkách ve školství, především ve vhodném platovém ohodnocení učitelů, pedagogických i nepedagogických pracovníků, aby práce ve školství byla přitažlivá pro mladé lidi.
Minulé vládě se podařilo přiblížit jejímu programovému závazku – výraznému zvýšení platů učitelů, kterému po špatných zkušenostech z minula věřil málokdo. Efekt se dostavil ve zvýšeném zájmu mladých o učitelskou profesi.
Na tento pozitivní vývoj však současná vláda nenavázala, byť v programovém prohlášení takové ambice měla.
Každá vláda by měla usilovat, aby celkový podíl veřejných financí vydávaných na vzdělávání odpovídal výši dosahované ve vyspělých zemích EU – nejméně 5 % HDP.

Jaké kroky hodnotíte pozitivně, jaké negativně a nakolik podle vás vláda splnila programové prohlášení?
Vláda Petra Fialy (bývalého ministra školství) začala nadějně tím, že jako první vláda vůbec deklarovala zájem garantovat zákonem úroveň platů pedagogů na 130 % průměrné mzdy.
Ovšem hned v počátku, při konkrétním schvalování tohoto zákona, poslanci vládní koalice navrhli jeho redukci pouze na učitele, ostatní pedagogy vyjmuli.
Další kámen úrazu byl určený způsob výpočtu. Původní koeficient 1,404násobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy byl nakonec snížen a vychází se z předcházejícího roku. Tak například v letošním roce se vycházelo z průměrné mzdy dosažené v roce 2023.
Pozitivně hodnotíme digitalizaci přijímacího řízení na střední školy a novelu školského zákona, pokud jde o parametrizaci škol a ukotvení pozic školních speciálních pedagogů a školních psychologů a možnost jejich financování ze státního rozpočtu.
Za systémovou chybu považujeme převod financování nepedagogů na zřizovatele – kraje a obce. Změna byla prosazena bez záruk, že zřizovatelé budou schopni dlouhodobě zajistit odpovídající financování. To povede k prohlubování nežádoucích nerovností mezi jednotlivými školami. Přes velký odpor samotných zřizovatelů, školské veřejnosti i odborů byl návrh prosazen tzv. přílepkem, bez možnosti standardního legislativního procesu.
K financování nepedagogů bylo obcím a krajům navíc přidáno financování výdajů na učebnice, pomůcky, vzdělávání učitelů a podpůrné pomůcky pro handicapované žáky.
Když zřizovatel odmítne či nebude mít dostatek prostředků, není žádná možnost, jak ho k tomu přinutit. Vláda tak narychlo spíchnutým přílepkem vystavila školství dalšímu riziku ve snaze ušetřit peníze státního rozpočtu.
Rezortu školství neprospělo střídání ministrů a neustálá snaha nepromyšleně hledat úspory za každou cenu. Poslední ministr Mikuláš Bek sliboval, ujišťoval, ale jeho zájem o optimální financování končil u ministra financí. Nakonec i konsolidační balíček dopadl na školy a došlo ke snížení platů ve školství o 2 %, kromě učitelů.
Celodenní stávka ve školství v listopadu 2023, organizovaná školskými odbory, zabránila destrukci tzv. PHmaxu. Snaha uspořit ohrožovala možnosti dělení tříd a potřebnou míru tandemové výuky. I to bylo důvodem, proč se do stávky aktivně zapojili samotní studenti středních škol a celkově 70 % škol.

Jak hodnotíte přístup vlády k platům učitelů, kteří by podle zákona měli brát v průměru 130 % průměrné hrubé mzdy v ČR?
Z odborových organizací dostáváme podněty, abychom se domáhali naplnění zákona soudní cestou.
Dnes se platy učitelů místo 130 % pohybují v průměru kolem 109 %.
V prvé řadě je třeba uvést, že soudní spor je velmi komplikovaný – zákon přímo negarantuje 130 % pro každého učitele, ale stanoví objem prostředků na platy, které ministerstvo financí rozepisuje a posílá jednotlivým školám. Nejde o nárokovou složku do platového tarifu. Objemy finančních prostředků ministerstvo financí do kapitoly ministerstva školství státního rozpočtu zahrnulo jak pro rok 2024, tak 2025.
Rok 2025 je o poznání jiný – objem prostředků na učitele byl navýšen. Odborům se podařilo dohodnout pro všechny pedagogy navýšení tarifní tabulky o 7 %. Vláda naplňuje dikci zákona o 130 % pro učitele.
Problém ovšem je, že ministerstvo financí trvá na tom, že průměrnou hrubou měsíční mzdu na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství lze dovodit z údajů Českého statistického úřadu vždy s ročním zpožděním.
Usilovali jsme, aby výpočet pro 130 % vycházel z predikce ministerstva financí, k tomu ale politická vůle zatím nebyla.
Dalším problémem je, že aby ředitelé škol zajistili jejich řádný chod, jsou nuceni z objemu prostředků na platy učitelů „dotovat“ tristní platy nepedagogů – ty se často pohybují na či pod úrovní minimální a zaručené mzdy.

Jak hodnotíte úroveň vzdělání a vzdělávání v ČR? Vedly nějaké kroky současné vlády ke zlepšení či zhoršení?
To v takto krátkém období nelze seriózně zhodnotit – není zatím k dispozici aktuální studie.
Odbory se především v souladu se svým posláním zaměřují na pracovní podmínky zaměstnanců školství.
Od našich členů z jednotlivých profesních sekcí se nyní často setkáváme s poznatky, že jim přibývá žáků, kteří mají psychické problémy.
Kvitují jako pozitivní, že aktuální novela školského zákona garantuje školám financování školních psychologů a speciálních pedagogů.