Slučování škol má ekonomický motiv oděný do hávu vzdělávání

• Je podle vás posun harmonogramu účinnosti revidovaných rámcových vzdělávacích programů (RVP) o jeden rok, a to jak u základního, tak i předškolního vzdělávání, krok správným směrem?

Ano, považuji to za racionální a zodpovědné rozhodnutí. Revize rámcových vzdělávacích programů představuje zásadní zásah do fungování škol, a pokud má být skutečně kvalitní, nesmí být uspěchaná. Školy potřebují čas nejen na pochopení změn, ale především na jejich promítnutí do školních vzdělávacích programů a každodenní praxe.

Samozřejmě víme, že existují školy připravené zavést nové školní programy, ale odklad dává prostor pro kvalitní metodickou podporu učitelů, pro skutečné a důkladné ověření změn a v neposlední řadě pro eliminaci formálních chyb, které by jinak zatížily systém na dlouhá léta. Zásadní je, aby byl ten čas skutečně využit, jinak to bude jen odklad problému, ne jeho řešení.

• Školské odbory mají mnoho poznatků přímo z „terénu“. Jak vyhodnocují záměr slučování škol a předškolních zařízení?

Z terénu slyšíme velmi střízlivé, často kritické hodnocení. Slučování škol je v mnoha případech motivováno primárně ekonomicky, nikoliv pedagogicky, ačkoliv je oděno do hávu zkvalitňování vzdělávání. To je základní problém. Škola není firma – kvalita vzdělávání se nedá řídit jen tabulkou nákladů.

V praxi pak vidíme přetížené vedení škol, zhoršenou komunikaci, oslabení identity jednotlivých škol. Otázkou zůstává, zda skutečně dojde ke zlepšení řízení těchto subjektů a vzájemná zastupitelnost učitelů je také spíše chiméra. Navíc požadovat po řediteli takovéto spojené školy, aby byl pedagogickým leaderem, je zcela mimo realitu.

Je tu ještě jeden důležitý rozměr, který se často podceňuje nebo upozaďuje. A to je dopad na kvalitu života v obci nebo lokalitě. Škola, zejména mateřská nebo základní, je často přirozeným centrem komunitního života. Pokud dojde k jejímu oslabení nebo faktickému „odcizení“ řízení, má to širší důsledky: snižuje se atraktivita obce pro mladé rodiny, oslabuje se místní identita a sociální vazby, obec postupně ztrácí jeden ze svých klíčových stabilizačních prvků. To se dlouhodobě promítá do demografie a celkové vitality regionu.

• Nedávno jste na sociálních sítích zaznamenal ohlas na názor, že nastal čas profesionalizovat výběr ředitelů školy. Velmi často začíná docházet k případům, kdy jsou vybíráni nekompetentní lidé, často neprofesionální výběrovou komisí či intrikami zřizovatele. Ředitelé škol (členové odborů) se často obrací na školské odbory s žádostí o pracovněprávní pomoc. Jak z toho ven? 

Tohle je jedno z nejzásadnějších témat dneška. Narážíme zde na systémový problém. Výběr ředitelů škol je dnes často nevyvážený, chybí odbornost výběrových komisí, rozhodování je někdy ovlivněno lokálními nebo politickými tlaky, chybí jasná kritéria manažerských dovedností. Školské odbory mnohokrát poskytovaly právní rady v případech, kdy se ředitelé škol setkávali s netransparentností a zmanipulovaným výběrovým řízením, kdy nevyhrál nejlepší kandidát, ale spíše někdo známý či politicky vyhovující.

Řešení vidím v těchto krocích: 1. standardizace výběrového řízení, 2. profesionalizace komisí, 3. důraz na kompetence. Rozhodně by uchazeč o tuto pozici měl mít i ukončené vzdělání zaměřené na řízení alespoň bakalářského stupně. Ne si ho dodatečně dodělávat, natož pak formou diskusního kroužku místo funkčního studia.

• Školské odbory v tomto roce pro své členy opět organizují odborné webináře k financování škol, pracovněprávním otázkám. Letos je o ně velký zájem. Zúčastnil jste se jich? Jakou máte zpětnou vazbu?

Těchto akcí jsem se zúčastnil. Zpětná vazba je velmi silná a pozitivní. Účastníci byli velmi aktivní a kladli řadu dotazů. Velký zájem ukazuje, že školy dnes čelí enormní nejistotě, zejména v oblasti financování, pracovního práva a odpovědnosti vedení škol. Účastníci oceňují hlavně praktičnost, srozumitelnost a možnost řešit konkrétní situace.

To potvrzuje, že role odborů dnes není jen vyjednávací, ale i odborná a stabilizační. V situaci, kdy systém generuje složitost, musí někdo pomáhat ji vysvětlovat.

JANA KAŠPAROVÁ