ISTP 2025 Reykjavík

Ve dnech 24. – 26. 3. 2025 se v Reykjavíku na Islandu konal Mezinárodní summit učitelské profese – ISTP. Summit pořádalo islandské Ministerstvo školství a dětí společně s OECD a organizací Education International (EI). Stejně jako v minulých letech se letošního summitu zúčastnili i zástupci ČMOS PŠ.

Zastřešujícím tématem 15. ročníku ISTP bylo „Kvalitní vzdělávání: Klíč k prosperitě a well-beingu“. Během summitu se diskutovalo o třech podtématech:

1. Budování základů pro spravedlivé a inkluzivní vzdělávání: Úloha kvalitního předškolního vzdělávání a péče;
2. Podpora pedagogů při rozvoji rovnosti a well-beingu: Jak dobře zavedené služby umožňují pedagogům podporovat inkluzivní a podporující vzdělávací prostředí;
3. Úloha pedagoga ve vzdělávacích systémech zaměřených na děti: Podpora mladých lidí k tomu, aby se aktivně podíleli na utváření své budoucnosti.

Kromě toho, že summit je rozložen do dvou dnů, během kterých se diskutuje o daných tématech, je ještě před jeho zahájením umožněno účastníkům, aby se blíže seznámili s daným vzdělávacím systémem a navštívili místní školy.

Program summitu a s ním souvisejících akcí je vždycky tak nabitý, že mám pocit, že můj den je přesně naplánován na minuty, a než se naděju je vždycky večer a čas chystat se na další den. Mám také pocit, že při každé cestě na tento summit se mi něco zkomplikuje. Jeden rok to byly potíže s vízy, jindy zrušený let. Letos to byly nepřeložené kufry na přestupu v Helsinkách. (Jak vidno, komplikace se nikdy neopakují ty samé.)

Můj pocit při příletu do Reykjavíku na konci března byl, jako bych se vrátila strojem času do poctivé české lednové zimy. Ve vzduchu se honily vločky a „severák“ od moře by člověka skoro odfoukl. O to více mě nepotěšilo, že všechno moje teplé oblečení zůstalo v kufru někde v Helsinkách. V kanceláři aerolinek, kde jsem ztracený kufr nahlásila, mě uklidňovali, že na místě si teplé oblečení v případě potřeby snadno dokoupím. Nedodali ale, že obchody jsou tou dobou už hodinu zavřené a další možnost na nákupy bude druhý den v době, kdy bude program summitu v plném proudu. (Nákupy chybějícího oblečení tak zůstaly pouze teoretickou a nerealizovatelnou možností.) Jako by toho nebylo málo, poté co jsem se ubytovala, tak jsem zjistila, že v mém pokoji se několik hodin intenzivně větralo a okno zůstalo otevřené, zatímco topení někdo vypnul. Napadlo mě, že Island asi není pro každého a smolaři jako já si místo suvenýru odvezou buď rovnou nachlazení, nebo i zánět průdušek.

Na druhou stranu výhodou Islandu je, že počasí se mění rychle. Pokud je venku fujavice, jako jsem zažila já, stačí podle islandského bonmotu počkat pět minut a počasí se změní. Buď se zlepší, což je fajn, anebo ještě zhorší, a pak si uvědomíte, že jste brblali docela bez důvodu. Já jsem měla štěstí. Počasí se brzy umoudřilo, a dokonce jsem zažila i jedno vyloženě slunečné odpoledne. Druhý den večer dorazil v pořádku i můj kufr. Summit jsem si tedy mohla už jen užít.

V následujícím textu jsou moje poznámky k letošnímu summitu, spolu s fotografiemi a základními informacemi o systému vzdělávání na Islandu.

Více dalších informací o summitu samotném najdete na oficiálních webových stránkách zde.

Úloha kvalitního předškolního vzdělávání a péče

Předškolní vzdělávání a péče hraje klíčovou roli nejen z hlediska poskytovaného vzdělávání, ale i z hlediska snižování nerovností ve společnosti a maximalizování pozdější šance na úspěch v dalším vzdělávání. Jinými slovy předškolní vzdělávání přispívá k budování kohezní a vzdělané společnosti, která bude dostatečně robustní proti korozivním vlivům způsobeným rostoucími nerovnostmi ve společnosti, chudobou, příklonem k extremismu či sociálně patologickým jevům.

Státy by se měly snažit o to, aby zajistily dostatečně dostupnou a kvalitní infrastrukturu předškolního vzdělávání, ve které by se děti mohly vzdělávat. Kromě edukativního rozměru, které by toto opatření přineslo, je třeba připočítat ještě hledisko sociální, kdy dostatek míst v mateřských školách umožní rodičům, aby se dříve nebo ve větší míře vrátily z rodičovské dovolené zpět do práce. 

Kvalitní předškolní vzdělávání podporuje další rozvoj dovedností v průběhu celého vzdělávání. [1] Děti, které zmeškají rozvoj kritických dovedností v raném věku, mají více překážek při dosahování studijních úspěchů. Podpora na samém startu vzdělávání může přinést řadu výhod v budoucnosti, a to jak pro jednotlivce, tak pro celou společnost. Investice do předškolního vzdělávání se později vrátí v podobě více vzdělaného a lépe kvalifikovaného obyvatelstva, hospodářského růstu, ale i v podobě nižších vynaložených nákladů na řešení sociálně patologických jevů nebo vyplácení sociálních dávek a podpor, a v neposlední řadě i v podpoře soudržnější a odolnější společnosti. Navíc je dokázáno, že děti, kterým se dostalo více let kvalitního předškolního vzdělávání, nejen posílily svoje šance na pozdější úspěch ve škole (či u nich došlo k vyrovnání nerovnosti způsobené rozdíly sociálního prostředí, ze kterého pocházejí[2]), ale měly menší tendenci vzdělávání později předčasně ukončit, aniž by získaly kvalifikaci.

I přesto v roce 2021 vlády v zemích OECD vynaložily na předškolní vzdělávání v průměru pouze 0,8 % ze svého HDP, přičemž mezi jednotlivými zeměmi existovaly velké rozdíly. Veřejné výdaje na předškolní vzdělávání v severských zemích jsou vyšší než 1,0 % HDP. Například na Islandu je to 1,8 % a v Norsku 1, 7 %[3].

Třebaže výhody kvalitního předškolního vzdělávání jsou zřejmé, nemají k němu podle údajů OECD přístup právě ty děti, které ho potřebují nejvíce.

Bohužel v mnoha systémech je infrastruktura předškolního vzdělávání značně fragmentovaná a sociální nerovnosti nechtěně spíše podporuje, než aby je napravovala.

Někde hrají roli kulturní bariéry, či nedostatek informací, jinde není předškolní vzdělávání dostatečně dostupné, anebo si některé rodiny předškolní vzdělávání nemohou dovolit.

V České republice je účast na předškolním vzdělávání nízká v porovnání se zeměmi EU. V roce 2022 se předškolního vzdělávání účastnilo 85,3 % dětí ve věku od 3 let do zahájení povinné školní docházky, zatímco v EU to bylo 93,1 %. Účast je nízká zejména u tříletých dětí (74 %).

[4] ČR se ve svém akčním plánu zavázala do roku 2030 vytvořit více míst v předškolním vzdělávání, a to i v rámci tzv. dětských skupin

[5]. I tak ale stále chybí v předškolním vzdělávání místa pro děti mladší 3 let. Přestože dětské skupiny mohou nedostatek dostupnosti předškolního vzdělávání pomoci řešit, nejsou tak zcela bez problému. Tyto skupiny totiž ze své definice poskytují péči, ale ne předškolní vzdělávání. Navíc nespadají pod MŠMT, ale pod MPSV. Uvážíme-li také, že o docházce dětí do těchto skupin nemáme dostatečná data, ani souvislý monitoring kvality, může se stát, že příprava budoucích školáků se může v těchto zařízeních značně lišit a kvalitativně kolísat.

OECD ve své publikaci Reducing Inequalities by Investing in Early Childhood Education and Care

[6] (Snižování nerovností investicemi do předškolního vzdělávání) načrtla plán, jak by se mělo ideálně postupovat.

Zaprvé je důležité kombinovat univerzální a cílené politické přístupy. To znamená vytvářet politiky, které se vztahují na všechny, ale jsou specificky navrženy tak, aby podporovaly nejvíce znevýhodněné osoby. Děti žijící v chudobě, nebo děti se speciálními vzdělávacími potřebami, nebo jazykovými problémy, potřebují další podporu. Opatření by měla být přijímána na základě objektivních dat a analýz, měla by zahrnovat poskytování kvalitního školení zaměstnancům a cíleně přidělovat finanční prostředky. Děti ze zranitelného prostředí by měly mít možnost využívat služeb specialistů.

Zadruhé je nezbytný meziodvětvové hledisko. Roztříštěnost služeb může zkomplikovat přístup k jejich reálnému využití. Vlády by měly propojovat předškolní vzdělávání, zdravotnictví a sociální služby, aby se zajistilo, že investice do předškolního vzdělávání budou mít trvalý dopad.

Zásadní je rovněž úloha rodičů. Proto by programy předškolního vzdělávání měly pracovat v partnerství s rodiči a poskytovat jim dostatečné informace i podporu.

Na summitu ISTP se diskutovalo o tom, že předškolní vzdělání není ve sledovaných zemích OECD bez výzev. Téměř všechny systémy se potýkají s tím, že mají nedostatek kvalifikovaných učitelů v oblasti předškolního vzdělávání a výchovy. Problémem je přilákat nové kandidáty o toto povolání, ale i stávající učitele v systému udržet, protože platy v tomto sektoru často nedosahují úrovně platů kolegů na prvním stupni základních škol, či jiných povolání s vyžadovanou srovnatelnou kvalifikací, a učitelé z předškolního stupně vzdělávání svoji profesi opouštějí.

Jakkoli je učitelské povolání z valné většiny učitelskou komunitou vnímané jako mise nebo poslání, a učitelé sami říkají, že je jejich povolání naplňuje, nestačí to, aby učitelé v profesi zůstávali a neodcházeli do jiných povolání. Důvody odchodů jsou různé. Často to bývá nedostatek podpory na začátku kariéry, ale důvodem jsou i postupem času se zvyšující nároky na učitele a náplň jejich práce. Dalším důvodem jsou i narůstající počty dětí se zvláštními vzdělávacími potřebami a zároveň nedostatek podpůrných pedagogických nebo speciálních profesí ve školách jako jsou školní psychologové, speciální a sociální pedagogové. Tyto profese by mohly učitelům pomoci tím, že by odklonily část výzev (často nesouvisejících ani tak se studijními těžkostmi žáků jako se složitou situací v rodině) a učitelé by se pak mohli lépe soustředit svoji pedagogickou činnost.  

Školy sice dokáží pomoci narovnávat nerovnosti ve společnosti a dát šanci na úspěch i dětem z ne zcela z podnětného prostředí, nemohou na to ale zůstat samy a učitelé nemohou nést veškerou tíhu všech těchto výzev. Specializované podpůrné profese speciálních a sociálních pedagogů i psychologů by proto měly být ve školách samozřejmostí.

OECD navrhuje tři klíčové strategie pro získání kvalitních pracovníků v předškolním vzdělávání. Těmito strategiemi jsou:

Rozvoj dovedností: Klíčové jsou politiky, které se dotýkají počáteční přípravy učitelů, jejich dalšího vzdělávání a příležitosti pro neformální vzdělávání. Vhodná opatření pomohou přilákat více zájemců o profesi, umožní zvyšování kvalifikace a kariérní postup.

Pracovní podmínky: Zlepšení platů, smluvního postavení a organizace práce pomůže udržet pozitivní klima na pracovišti, snížit stres a zvýšit spokojenost s prací. Tato opatření mají zásadní význam pro to, aby se v profesi udrželi vysoce kvalifikovaní a motivovaní odborníci.

Vedení a řízení: Efektivní vedení v předškolním vzdělávání a péči vytváří příležitosti pro rozvoj zaměstnanců a zlepšuje pracovní podmínky. Vedoucí funkce mohou sloužit také jako atraktivní kariérní postup pro ty, kteří mají tyto ambice a jsou ochotni přijmout více odpovědnosti.

Vzdělávací systémy by si tedy měly upřímně odpovědět na otázky, co je jejich dlouhodobým cílem, jaké jsou adekvátní finance k tomu, aby se dlouhodobého cíle dosáhlo a jaké prostředky k naplnění tohoto cíle poskytují (či jsou ochotné poskytnout).

Podpora pedagogů při podpoře rovnosti a well-beingu

Inkluzivní a podpůrné vzdělávací prostředí je základem k tomu, aby každé dítě dosáhlo maxima svého potenciálu. Well-being studentů ve škole je tedy prerekvizou k tomu, aby vzdělávací proces byl efektivní a motivoval žáky i studenty k tomu, aby se vzdělávali celý život. Well-being studentů je ovšem neoddělitelný od well-beingu učitelů.

Well-being učitelů se odvíjí od toho, kolik mají důvěry a autonomie při poskytování vzdělávání, nebo jak moc se mohou spolupodílet na rozhodování ve škole. Well-being mj. odráží i to, jak učitelé vidí smysl ve své práci, jaký status mají ve společnosti a jaké vztahy mají nejen se svými žáky, ale také s kolegy, nadřízenými, či rodiči a širší komunitou.

Pro učitele je důležité, aby měli nejen dobré pracovní podmínky, ale také možnost kariérního postupu, a to nejen profesně, ale i hierarchicky – aby se mohli jednou stát například řediteli škol.

Ředitel školy má zásadní význam pro dobré fungování školy. To, jak dobrý je ředitel, se odrazí na tom, jak úspěšná bude škola a její žáci. Ředitelé škol jsou ale paradoxně ti, na které vzdělávací systémy trochu zapomínají. S lídry škol všichni automaticky počítají jako se zdatnými profesionály, ale systémy jim zapomínají poskytovat náležitou profesní a systémovou podporu.

Podle OECD ředitelé škol věnují 22 % svého času pedagogické práci a 40 % administrativní práci

[7]. 85 % ředitelů škol nikdy nedostane žádnou formální zpětnou vazbu za svou práci. Čeští ředitelé například často uvádějí jako negativní aspekt své profese stres a pracovní zátěž. Počet uchazečů o místo ředitele, je proto často malý.

[8] I to nás může vést k závěru, že profese ředitele školy není v České republice dostatečně atraktivní a že čeští ředitelé jsou se svou profesí méně spokojeni než například jejich evropští kolegové. Navíc 80 % českých ředitelů chce profesně růst a chce zlepšovat své kompetence.[9] Nicméně velká část ředitelů škol cítí, že k tomuto kroku nemají dostatečnou podporu a systémově ukotvený kariérní posun.

Návštěva školy

Před zahájením summitu je vždy všem účastníků dána možnost, aby se zúčastnili návštěvy vybraných škol. Tyto školy mají ukázat dobrou praxi v oblastech a tématech, na které je summit zaměřen. Z mého pohledu jde o velice zajímavou příležitost vidět, jak věci fungují jinde, co všechno se dá podniknout a jak je možné život ve škole pojmout. Je faktem, že vzdělávací systémy a podmínky jsou tak specifické, že není vždy možné, aby se nějaké opatření nebo praxe ze zahraniční školy promítly jedna ku jedné do školy v České republice. Pravdou ale zůstává, že každá taková návštěva zahraniční školy je pro mě inspirací a příležitostí vidět věci z jiného úhlu pohledu, než jsem zvyklá, nebo si schopná představit. V tomto ohledu nezklamala ani návštěva islandské školy Fellaskóli.