Když jsme šli tou Putimskou branou…
Jak název napovídá, letošní aktiv vedoucích celostátních základen EXOD se odehrával v jihočeském Písku. Stejně jako vloni v Boskovicích, tak i letos nás - 21 účastníků na jihu Čech vítalo uplakané počasí. Nám to však nevadilo, protože jsme se celí natěšení setkali v příjemně vytopeném penzionu ve Smrkovicích, na předměstí Písku.
První večer byl již tradičně pracovní: nejprve jako vždy proběhlo hodnocení letošního ročníku základen EXOD, plné chvály od účastníků základen na výborně připravené a realizované programy, které se i přes tropické letní počasí dařilo všude plnit, ochotné, vstřícné a milé chování našich vedoucích a jako třešnička na dortu pak na velmi kvalitní ubytování i služby poskytované na vysoké úrovni většinou srovnatelné s komerčními cestovkami, ale za velmi příznivé ceny. Samozřejmě i tady dochází ke zdražování. Bohužel i v letošním již 71. ročníku se z původně přihlášených 27 základen muselo pro nízký počet přihlášených 8 zrušit. Dalšími body jednání pak byly připomínky k ročním účetním závěrkám za rok 2023, informace k novým povinnostem organizátorů, k administrativě nového ročníku EZ pro rok 2025 a další. Pracovní atmosféra pátečního večera se ale pomalu a jistě proměňovala v družnou zábavu s výměnou zkušeností a veselých příhod z jednotlivých základen.
Na další den byla manželi Práškovými připravena ochutnávka jejich základny Písek. Sice se celý sobotní den nesl ve znamení známé hlášky dědy Komárka z filmu „Na samotě u lesa“ …., ale náladu počasí nikomu nezkazilo. Výborným průvodcem a „dirigentem“ celého sobotního programu nám byl emeritní ředitel Prácheňského muzea Mgr. Jiří Prášek, pod jehož taktovkou jsme poznávali město Písek a celý region. Naše procházka začala na místě bývalé Putimské brány, kdy se za námi „dívaly dvě panenky“. V Písku také študýroval mladý Fráňa Šrámek, jako učitel zde působil májovec, básník Adolf Heyduk. Měli jsme vzácnou příležitost blíže se seznámit s jeho osobností i dílem, navštívit jeho dům a byt. Dnes je přeměněn na památník s původním zařízením.
Dějinami Písku prošli i mnozí čeští velikáni z různých oblastí umění např. Mikoláš Aleš, architekt Josef Pleskot, režiséři František Filip a Václav Krška, moderátor Vladimír Dvořák. Při procházce ulicemi jsme poznali mnoho zajímavých městských památek: nejstarší kamenný most u nás, farní kostel Narození Panny Marie, klášter dominikánů, Dům U koule, první Městská elektrárna, rychta a další historické domy s domovním znamením. Velkým stavebním komplexem je zbytek hradu Přemysla Otakara II., který byl důležitým královským opěrným i reprezentativním bodem. Dnes jsou zde umístěny expozice známého Prácheňského muzea, nositele evropského muzejního ocenění. Prošli jsme expozicí s dějinným vývojem města a kraje nabitou zajímavými památkami, etnografickou sbírkou i přírodovědnými exponáty. Zde jsme se dozvěděli, že jméno města Písku je odvozeno od zlatonosného písku řeky Otavy.
Při odpoledním autobusovém výletě po zajímavých místech v okolí jsme viděli areál Zemského hřebčince, potom v Albrechticích nad Vltavou kostel Sv. Petra a Pavla s nejmalebnějším hřbitovem. Obvodová zeď je vyzdobena výklenkovými kapličkami s bohatou freskovou výmalbou, která znázorňuje množství svatých a biblických výjevů doplněných veršovanou charakteristikou zemřelých s mravoučným posláním. Projížděli jsme krajinou Píseckých hor s hlubokými lesy, lemovanými množstvím automobilů vášnivých houbařů. Na mostě přes řeku Blanici jsme si s chutí zazpívali „Na břehu Blanice stojí Maletice“… cesta k Protivínu netrvá hodinu…osm let jsem chodil do Myšence do školy. Ano, další zastávkou byla část Protivína, turisticky zajímavý Myšenec. Původně lovecký hrad Přemysla II. Otakara během časů pohltila vesnice, kdy kámen se využil k výstavbě domů. I když bylo zataženo a drobně mrholilo, přesto jsme zde uviděli slunce. Tím je geologická památka, kdy turmalínové shluky pronikly křemencovým syenitem.
Protože letos slavíme výročí 600 let úmrtí Jana Žižky, nemohli jsme minout památník slavné a vítězné Žižkovy bitvy u Sudoměře z roku 1420. Počasí bylo škaredé, stejně jako rybník Škaredý, kde na hrázi stojí monumentální socha Jana Žižky z roku 1920 vysoká 16 metrů složená ze žulových kvádrů od architekta Emanuela Kodeta (dědečka Jiřího a Kristiána Kodeta).
Poslední naší zastávkou bylo městečko Putim, které leží na břehu Blanice a kam vedla cesta od písecké Putimské brány. Na vršku stojí raně gotický kostel Sv. Vavřince se zajímavým hřbitovem.
A pak už, hurá zpět do penzionu, kde po dobré večeři mohl začít náš poslední společenský a rozlučkový večer. O tom, že bylo milo posedět, není pochyb, zvláště když se přidala harmonika Vládi Filipa. Exoďáci-kantoři svému jménu z latinského cantare opravdu hanbu neudělali, jedna písnička střídala druhou a čas neuvěřitelně rychle utekl. Nakonec už nezbývalo než poděkovat organizátorům, manželům Práškovým za krásný víkend a těšit se zase na další setkání v příštím roce, snad v Brně u Pavla Vařejky.
Dr. Jiří Michal, předseda komise EXOD
Fotoqalerii ke článku naleznete ma webu školských odborů zde.
