Nesouhlasíme se skrytým zvyšováním přímé vyučovací povinnosti
Stanovisko ČMOS PŠ k návrhu novely vládního nařízení 75/ 2005 Sb.
Rozhodně nesouhlasíme se skrytým zvyšováním přímé vyučovací povinnosti, kdy ředitel by měl kompetenci přidělit do úvazku první hodinu pedagogické intervence a zaplatit ji v rámci nenárokových složek platu. Záměrem ministerstva je, aby o poskytnutí pedagogické intervence jako o podpůrném opatření v prvním stupni rozhodovat ředitel školy na základě diagnostikování žáka učitelem. Nebude tedy nutné vyšetření žáka poradenským zařízením a výrazně se tím sníží dosavadní administrativa.
Naše argumentace:
1) ČMOS PŠ trvá na své připomínce k návrhu novely nařízení vlády č. 75/2005 Sb. - § 2 odst. 6.
Podstatou připomínky je ponechání současného znění nařízení vlády č. 75/2005 Sb. a hodiny pedagogické intervence (které jsou přímou pedagogickou činností), pokud jsou splněny podmínky stanovené zákonem č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, odměňovat příplatkem podle § 132 zákoníku práce.
Navrženou právní úpravu spočívající v navýšení týdenního rozsahu přímé pedagogické činnosti považujeme za rozpornou s ústavní zásadou spravedlivého odměňování. Tato úprava zavádí nedůvodnou nerovnost mezi pedagogickými pracovníky vykonávajícími srovnatelnou práci. Na základě navržené právní úpravy pedagogickému pracovníkovi, jenž bude hodinu pedagogické intervence vykonávat, vznikne nárok na plat v stejné výši jako jeho kolegovi, který tuto práci nekoná. A to i když dotčený pedagog objektivně odpracuje více hodin přímé pedagogické činnosti než jeho kolega. Jako taková je tudíž tato právní úprava nepřípustná.
Ministerstvo ve svém vypořádání také nebere v úvahu, že za výkon přímé pedagogické činnosti většího rozsahu náleží zaměstnanci příplatek, tj. nároková složka platu. Osobní příplatek sice zaměstnanci může být přiznán, což ale závisí na uvážení zaměstnavatele. Výše osobního příplatku navíc není stanovena, tudíž přiznaný osobní příplatek nemusí dosahovat výše příplatku podle § 132 zákoníku práce. Z tohoto ustanovení také vyplývá, že osobní příplatek nemá sloužit k zohlednění jednorázového zvýšení výkonnosti zaměstnance, ale k ocenění kvality a množství vykonávané práce, které má dlouhodobý charakter. Přiznání, změna či odnětí osobního příplatku je spojeno se změnou platového výměru včetně písemného oznámení důvodů změny. Nelze tedy jednoznačně tvrdit, že pro odměňování výkonu pedagogické intervence je vhodnější osobní příplatek než režim nadúvazkových hodin.
Cíle ministerstva přitom lze dosáhnout právně korektním a administrativně jednodušším způsobem bez navržené změny nařízení vlády. Ředitel školy je oprávněn pedagogickému pracovníkovi nařídit 4hodiny přímé pedagogické činnosti nad stanovený rozsah. Zamýšlenou jednu hodinu pedagogické intervence tedy může ředitel školy pedagogovi s odpovídajícím druhem práce nařídit. Tomuto zaměstnanci by pak také zpravidla vznikal nárok na příplatek podle § 132 zákoníku práce, stejně jako za případné další hodiny.
Navrhovaná úprava tedy není potřebná a je zcela zjevné, že je motivována pouze ekonomicky. Nepřináší žádné jiné pozitivní změny, nezvyšuje kvalitu poskytované pedagogické intervence a ani nemotivuje pedagogické pracovníky tuto činnost vykonávat. To může v důsledku mít dopad na kvalitu pedagogické intervence, a tudíž i na samotné žáky, u nichž existuje potřeba tohoto podpůrného opatření.
Jako další problém vnímáme stanovení další hodiny pedagogické intervence vychovateli ŠD v rámci rozpětí rozsahu přímé pedagogické činnosti. Dlouhodobě jako zástupci zaměstnanců usilujeme o zlepšení postavení těchto zaměstnanců, zrušit stanovení rozpětí úvazků a sjednotit jej na 28 hodinách. Návrh ministerstva jejich postavení zhoršuje.
V Praze 1. 12. 2020
Mgr. František Dobšík
předseda
