Jak zvýšit atraktivitu učitelské profese

Základní teze projektu vycházely ze společné deklarace obou organizací z roku 2018, ve které byl zdůrazněn přínos učitelské profese pro společnost i potřeba zajistit kvalitní a inkluzivní vzdělávací instituce. Cílem projektu bylo také popsat roli sociálních partnerů na zvyšování atraktivity učitelské profese. Projekt má být uzavřen přijetím společného akčního rámce ETUCE a EFEE pro vzdělávací sektor. Tento rámec bude obsahovat kapitoly zabývající se rolí sociálních partnerů a sociálního dialogu, pracovními podmínkami, pregraduální přípravou, dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, reformami kurikula a profesní autonomií, investicemi do vzdělávání, BOZP a ohodnocením statutu učitele. Akční rámec by měl být přijat v prosinci 2023.

V rámci projektu byla vypracována studie se stejným názvem jako má projekt. Studii sepsali profesor Howard Stevenson z University of Nottingham a dr. Alison Millner z Aalborg University.

Studie poznamenává, že ačkoliv je obecně všemi vzdělávání považované za zásadní pro celou společnost, mnoho evropských vzdělávacích systémů se potýká s nedostatkem učitelů a nízkou atraktivitou učitelského povolání. Učitelská profese adepty buď vůbec neláká, nebo nedokáže již sloužící učitele udržet. Ve zprávě Eurydice z roku 2021 byl tento jev dokonce nazván krizí:

„Učitelská profese prochází již několik let profesní krizí. Přitahuje méně mladých lidí a ztrácí již praktikující učitele. Mnoho evropských systémů trpí nedostatkem učitelů. Učitelská profese se navíc vyvíjí a na učitele jsou kladeny další požadavky, odpovědnost a očekávání.“

(str. 11)

Předpokládá se, že tato krize se v následujících pěti až deseti letech ještě prohloubí s tím, jak se atraktivita učitelské profese ještě sníží v návaznosti na proměny a příležitosti pracovního trhu.

Co je to vlastně atraktivita?

Atraktivita povolání je relativním konceptem. Z přísně ekonomického hlediska by se dalo uvažovat o vztahu mezi nabídkou a poptávkou na trhu práce. Na druhou stranu je to dle autorů studie ale příliš zjednodušující, neboť se musí vzít v potaz ještě hledisko psychologické, a finanční motivy vnímat jen jako jedny z mnoha možných.

Ve zmíněné zprávě Eurydice z roku 2021 se uvádí, že na základě dat týkajících se učitelů druhého stupně základních škol a nižších tříd gymnázií má problém s nedostatkem učitelů 27 jurisdikcí, 6 jurisdikcí má problémy jak s nedostatkem, tak i s přebytkem (např. u učitelů určitých předmětů) a jen 3 země vykázaly naopak učitelů nadbytek.

Nedostatek učitelů na druhém stupni základních škol a nižších tříd gymnázií v Evropské unii v roce 2019/2020

Další analýza ukázala, že na problému se podílí jak potíže s tím, jak k profesi adepty přilákat, tak i s tím, jak je v profesi udržet. A to se týká už i studentů pregraduální přípravy, neboť ti často studium začnou, ale buď ho nedokončí, nebo po jeho dokončení do učitelské profese nikdy nenastoupí.

Nevýraznější problémy spojené s náborem a udržením učitelů v Evropské unii

Následkem je pak nezřídka stárnutí učitelské populace. Podle zprávy Education and Training Monitor z roku 2019 bylo v Evropě v průměru 32,8 % učitelů základních škol a 39 % učitelů středních škol starších 50 let. Na úrovni základních škol číslo přesáhlo 40 % u těchto zemí: Bulharsko, Česko, Estonsko, Řecko, Itálie a Litva. V Estonsku, Německu, Itálii a Švédsku bylo dokonce 13 % učitelů základních škol starších 60 let.

Vedle věku je také třeba vzít v úvahu genderové zastoupení v profesi. Podle dat Evropské komise z roku 2019 je v učitelské profesi na úrovni mateřských škol 95,7 % žen, u základních škol je to 85,5 % a na středních školách to je 64,7 %. O zastoupení žen bude ještě pojednáno níže.

Mezi faktory, které studie označila jako další významné, které ovlivňují zájem o povolání jsou:

• plat
• povaha práce (např. poměr mezi vlastní výukou a administrativou)
• sociální status spojovaný s profesí (např. jak povolání vnímáno společností, nebo jak je reprezentováno v médiích
• chování žáků
• jistota povolání (např. typy pracovních smluv, které jsou s učiteli uzavírány)
• možnosti dalšího vzdělávání a kariérního růstu
• pracovní prostředí a „firemní“ kultura školy
• míra profesní autonomie a možnost spolupracovat s ostatními kolegy
• velikost tříd
• kvalita vedení škol
• subjektivní vnímání učitelů toho, jak jsou schopní nebo připravení vykonávat svoji profesi

Plat učitelů v Evropě je obecně pod průměrem platů absolventů se srovnatelnou úrovní vzdělání. Po krizi 2008 plat v řadě zemí klesl, nebo se „alespoň“ nezhoršil, tedy zůstal stále na stejné částce. Plat ovšem není dostatečným vysvětlením toho, že je učitelská profese málo atraktivní. Svoji roli hrají pracovní podmínky a míra stresu nebo pracovního vypětí. Pracovním vypětím se myslí vysoká intenzita práce v určitých hodinách (přímá pedagogická činnost) ve spojení s nízkou možností o svojí práci rozhodovat (nízká profesní autonomie). Tohle se bude různých jurisdikcích jistě lišit, ale obecně lze říci, že tam kde jsou tyto prvky učiteli vnímány negativně, povede to ke zvýšené míře stresu a tendenci profesi opustit. Jen pro zajímavost, zpráva Eurydice z roku 2021 uvádí, že stres v práci pociťuje téměř polovina evropských učitelů.

Situaci nepřidala ani pandemie Covid-19, narůstající inflace a její dopad na reálné mzdy. Autoři ale upozorňují, že doufat, že se situace zlepší po odeznění všech krizí, je příliš optimistická. Potíže s nedostatkem učitelů jsou v řadě systémů již delší dobu. Z hlediska dlouhodobých ekonomických cyklů, kdy se hospodářský růst střídá s recesí a kdy by se mohlo očekávat, že nižší platy ve školství budou vnímány jako kompenzace za jistotu povolání v době krize, prý v tomto případě nebude fungovat. Jak již bylo řečeno výše, učitelská profese je většinou vnímána jako příznivá ke slaďování profesního a soukromého života a je z valné většiny reprezentována ženami (tedy těmi, na koho péče o rodinu zpravidla nejvíce dopadá). Nižší platy ve školství byly často prezentovány jako cena za větší flexibilitu a za lepší možnost sladit péči o rodinu a práci. Autoři studie ovšem tvrdí, že to byl jen zastírací manévr a že naopak fakt, že ve školství pracují většinou ženy, byl naopak příčinou toho, že se platy ve školství držely níže než v jiných oborech. Autoři tuto myšlenku již dále nerozvádějí, tak nevíme, zda předpokládají, že muži by automaticky dostali platy lepší, nebo by si je alespoň dokázali prosadit.

Situace se ale změnila. Učitelské povolání již není jediné, které nabízí poměrně snadné sladění rodinného a pracovního života. Takže tato prvořadě nabízená výhoda již neplatí. Řada soukromých firem pochopila, že je pro ně výhodné umožnit svým pracovníkům (tedy nejen ženám) příznivé podmínky pro sladění pracovního a soukromého života, a vyšly vstříc požadavkům svých pracovníků na úpravu pracovní doby. To se ještě více projevilo po skončení lockdownu. Mnoho pracovníků například (na rozdíl od učitelů) zůstalo na kombinované formě výkonu práce – tedy práci z kanceláře a práci z domova.

V neprospěch učitelské profese navíc dál přispívá to, že učitelská profese a povaha výuky ve školách se značně proměnily. Ve výuce je stále potřebnější zohledňovat individuální potřeby žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, narůstá podíl administrativní práce, je nutné řešit více kázeňských problémů žáků a v neposlední řadě hraje roli i míra zodpovědnosti, kterou učitel za své žáky po čas výuky nese. To s sebou přináší vyšší míru stresu a připočteme-li i pevně stanovené hodiny rozvrhu a přímé pedagogické činnosti, pak i jisté rigidity práce. V jiných odvětvích se, jak již bylo řečeno výše, naopak pracovní podmínky upravují tak, aby nebyly rigidní.

Z hlediska učitelské profese je tedy jasné, že dříve vnímané výhody této profese (práce s mladými lidmi, možnost sladit pracovní a profesní život) musí být přehodnoceny, neboť v budoucnu již nebudou fungovat. Vzhledem k tomu, že se jedná o komplexní problematiku, nelze ani spoléhat na to, že přirozené plynutí ekonomického cyklu v době recese k učitelskému povolání opět přiláká více lidí a situaci napraví.

Autoři studie nabízejí tři klíčové oblasti, které bychom měli vzít v potaz při přehodnocování toho, co dělá učitelskou profesi atraktivní.

Za prvé je to vnitřní povaha práce. Je tedy třeba zajistit to, aby učitelé mohli vyučovat tak, aby jim to přinášelo pocit uspokojení.

Za druhé je třeba myslet na well-being a kvalitu pracovního života. Je nutné zajistit, aby učitelé měli takové pracovní podmínky, které by jim umožňovaly učit co nejefektivněji a které by jim zároveň umožnily vybalancovat profesní a rodinný život.

Za třetí se jedná o platové ohodnocení. Učitelé by měli dostávat odpovídající plat, aniž by bylo třeba spoléhat na další vnější nebo nesystémové zdroje financování, neboť jejich výpadek by mohl způsobit to, že platy neporostou, nebo že platy nebudou odpovídat platům na trhu práce u srovnatelných zaměstnání.

Sociální dialog a jeho role

Sociální dialog by podle autorů měl probíhat na všech úrovních. Na národní úrovni se totiž jeho výsledky mohou propsat do vzdělávacích politik a strategií. Na místní se naopak mohou přímo odrazit ve zlepšení konkrétních pracovních podmínek učitelů.

Sociální dialog by se neměl omezovat jen na „tradiční“ témata spojená s pracovními podmínkami, ale měl by obsahovat i témata spojená s profesí jako takovou. Tedy vedle platů a kvality pracovního života by to měla být témata rovnoprávnosti, nerovných podmínek, profesního sebevědomí a pocitů profesního úspěchu, otázka dalšího profesního rozvoje, kariérního postupu, a to obzvláště pro služebně starší učitele.

Více o projektu si můžete přečíst zde.

Finální zprávu k projektu naleznete ke stažení níže jako přílohu ve formátu pdf.

Gabriela Tlapová