Víte, kde leží Malá Haná?

Malá Haná je nížina, kterou tvoří Boskovická brázda táhnoucí se severním směrem od Boskovic až k Moravské Třebové. Toto opomíjené moravské území je orámováno z východu Drahanskou vrchovinou a ze západní strany Svitavskou pahorkatinou. Leží na hranicích tří krajů Jihomoravského, Pardubického a Vysočiny. 

Dvanáctitisícové Boskovice přivítaly tradiční výjezdní aktiv vedoucích základen EXOD. Méně přívětivé však bylo deštivé počasí, které nás doprovázelo celý pátek 3. 11. 2023. Již na první pohled bylo patrné, že pokojíky na internátě patří dívkám místní střední školy, která nám poskytla azyl i stravu po celý víkendový program. Po dobré uvítací večeři jsme zakotvili v útulné, i když trochu přetopené klubovně. Zde nás čekala nečekaná, ale o to milejší návštěva předsedy ČMOS pana Františka Dobšíka, který nás přijel pozdravit a popřát mnoho elánu do další etapy existence EXOD. I když většina vedoucích je v seniorském věku, elán nám rozhodně neschází. Bohužel, nám schází nástupci i jejich mladá krev, a jak řekl pan předseda, není vidět, že by někde „vstali noví bojovníci“. Celý páteční večer se nesl v pracovní atmosféře, kdy jsme společně hodnotili letošní „exoďáckou“ sezonu a vyměňovali si zkušenosti.                                   

Sobotní ráno vykouzlilo zázrak. Probudilo nás slunce, které dokonce v listopadu hřálo. Když jsme vyšli ze dveří, otevřel se nám nádherný výhled na protější kopec, který je korunován zříceninou Boskovického hradu. Památkám města byla věnována celá dopolední procházka, která vedla od modernějších funkcionalistických staveb, přes náměstí s renesanční radniční věží až po velký empírový zámek v rozsáhlém parku. Nejzajímavější část prohlídky nás ale ještě čekala a tou byla naučná stezka starého židovského města, které patřilo mezi čtyři největší na Moravě. Do spletitého labyrintu úzkých uliček jsme vešli historickou židovskou branou. Zde jsme poznali  svébytnou architekturou obytných domů, prohlédli si také velkou synagogu uvnitř vyzdobenou freskami s květinovými motivy a hebrejskými posvátnými texty tóry. Ve sklepě templu byla k vidění i zachovaná rituální lázeň mikve. Seznámili jsme se i s osudy některých židovských rodin, jejichž jména jsou umístěna v dlažbě před jejich domy v podobě kamenů zmizelých. Období holocaustu přežilo z deportovaných 485 osob jen 14 lidí. Z křesťanských památek stojí za povšimnutí velký gotický kostel sv. Jakuba staršího.

Přátelé, neméně zajímavý byl i odpolední autobusový výlet po Malé Hané, kdy jsme několikrát podjeli nebo přejeli těleso plánované Hitlerovy dálnice, která nebyla nikdy zrealizována. První naší zastávkou byla minulým režimem trochu utajovaná Kalvárie s křížovou cestou, kam jsme autobusem vyšplhali úzkou asfaltkou. Na vrcholu kopce se nám otevřel pohled na barokní kostelík Povýšení sv. Kříže s kapličkami Božího hrobu a hrobu Panny Marie. Vstup do areálu vedl branou hlídanou dvěma věžemi a sousoším Krista odváděným ke kříži vojáky. Protějšek kostela tvořil pěkně opravený Biskupský dvůr pro poutníky. Hned na první pohled byl patrný rukopis mistra architekta a skutečně prvotní plán je připisován Janu B. Santinimu. Svou pravou tvář nám ukázalo městečko Jevíčko, které jsme poznali z ptačí perspektivy padesátimetrové  renesanční městské věže. Život obyvatel města zachytilo malé muzeum plné artefaktů, výrobků í nástrojů od pravěku až do nedávné minulosti. K Jevíčku  patří i Masarykův odborný léčebný ústav, původně určený pro léčení TBC plic (pacientem byl i Jiří Wolker), nyní je rozšířen o moderní oddělení k rehabilitaci pohybového ústrojí. Budovy jsou malebně rozmístěné v parku se vzácnými dřevinami. Fasáda hlavních lázní porostlá zbarveným psím vínem hýřila na podzimním slunci celou škálou barev, kde převažovala žlutá, ale hlavně temně rudá.

Poslední naší zastávkou při putování Malou Hanou byl areál barokního zámku (dnes městský úřad)  v městysu Velké Opatovice, kam jsme dorazili již setmělým parkem a nádvořím. Dominantou dvora je velká moderní budova z betonu a z trámové stropní konstrukce, která uvnitř připomíná trilobita. Tato nevšední architektura skrývá poklady Moravského kartografického centra otevřeného v roce 2007. Sál ukrývá velkou řadu historických a technických památek. Unikátní je  sbírka historických map, která začíná pravěkou „mapu“ vyrytou do mamutího klu a znázorňující tok Dyje s Pálavou a osadou lovců mamutů. Následují středověké mapové soubory až po nejpřesnější vojenské mapy současnosti. Zajímavá a rozsáhlá je sbírka geodetické techniky, přesných měřicích přístrojů, nivelační stroje i reprodukční technika na kreslení plánů a map. Expozice také přináší kamery a překreslovače leteckých snímků. Největším „foťákem“ je přístroj vážící 5 tun. Ústředním exponátem centra je obří reliéfní (plastická) mapa povrchu Moravy a Slezska z přelomu 19. a 20. století, která je složena z malých dřevěných dílků na ploše 110 m2.

Po docela únavném, ale velice zajímavém dni jsme plni dojmů i poznatků s vděkem přijali pohostinnou internátní klubovnu. Večerní program se nesl v duchu lidových písniček, dokonce i ve svérázném malohanáckém nářečí, které doprovázel hrou na kytaru náš hostitel Jarda Zika, kterému patří  veliký dík za celý krásný víkend. Nedělní ráno v Boskovicích se s námi loučilo opět uplakaným počasím, jako by vědělo, že již odjíždíme domů. Odjíždíme však s vědomím a optimismem, že se příští rok zase uvidíme a sejdeme tentokrát v jihočeském Písku.

Dr. Jiří Michal – vedoucí komise EXOD