Evropský semestr - Jarní balíček Evropské komise

Jarní balíček tvoří tyto dokumenty:

• sdělení Jarní balíček evropského semestru
• návrh doporučení pro jednotlivé země
• zprávy o jednotlivých zemích
• Zpráva vypracovaná v souladu s čl. 126 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie
• návrh Hlavních směrů politik zaměstnanosti

Za pozornost stojí obzvláště zprávy o jednotlivých zemích a následná doporučení pro tyto země. Ve zprávách se posuzuje hospodářský, sociální vývoj a problémy kterým jednotlivé státy čelí. Hodnotí se, jak jsou vnitrostátní politiky efektivní k řešení těchto problémů a jak zohledňují doporučení Evropské komise z předešlých let.

Doporučení samotná jsou už konkrétní kroky a opatření, kterými by se měl jednotlivý členský stát řídit. Tato opatření se mohou dotýkat různých oblastí – od veřejných financí až třeba po oblast vzdělávání nebo řešení problémů nezaměstnanosti.

Doporučení jsou formulována na základě přezkumu národních programů reforem, programů stability a konvergenčních programů předložených členskými státy v dubnu. Evropská komise následně dohlíží nad prováděním kroků k naplnění doporučení, a to i přesto že se nejedná o právně vynutitelné plnění ze strany členských států.

Obecné cíle Evropské komise

Obecným cílem pro popisované období[1] je stanovit rámec správy ekonomických záležitostí tak, aby podporoval zdravé a udržitelné veřejné finance, udržitelný a inkluzivní růst a odolnost prostřednictvím reforem a investic a předcházel nadměrným schodkům veřejných financí.

I za tímto účelem zveřejnila Evropská komise v roce 2025 Kompas konkurenceschopnosti, což je jakýsi plán, který Evropě umožní v příštích pěti letech obnovit hospodářský růst a prosperitu. Podle tohoto plánu existují tři transformační požadavky udržitelného hospodářského růstu: i) inovace; ii) dekarbonizace a konkurence schopnost a iii) bezpečnost.

Pohled a doporučení Evropské komise v oblasti vzdělávání v České republice

Růst HDP České republiky byl v posledních dvou letech nízký. Hlavními hnacími silami byla domácí poptávka a čistý vývoz. Schodek veřejných financí i nadále přetrvává a česká ekonomika založená na průmyslu a středním postavení v hodnotovém řetězci zaznamenala v posledních letech pomalejší růst produktivity.

Systém vzdělávání a odborné přípravy by měl žáky a studenty vybavit odpovídajícími dovednostmi, aby mohli reagovat na měnící se potřeby trhu práce související se zelenou a digitální transformací a rostoucí poptávkou po vysoce kvalifikovaných odbornících v technických oborech a přírodních vědách.

Potenciál Česka transformovat se na znalostní ekonomiku je, ale dle Evropské komise omezen. Důvodem jsou nerovnosti v základních dovednostech, nízká úroveň dosaženého terciárního vzdělání a nízká úroveň vzdělání dospělých. Nerovnosti v základních dovednostech souvisejí s různorodou kvalitou škol a výuky v rámci České republiky, ale i s tím, že nerovnosti v přístupu a kvalitě vzdělávání vzdělávací systém nechtěně spíše podpoří, než aby je pomohl vyrovnat. Dá se říci, že nerovnosti ve vzdělávání si Česká republika „pěstuje“ v podstatě napříč celým sektorem tzv. regionálního vzdělávání, tedy od předškolního vzdělávání a výchovy až po střední a vyšší střední školy.

Například podíl tříletých a starších dětí na předškolním vzdělávání je v České republice (85,3 %) oproti průměru EU (94, 6 %) nízký.  Na vině je nedostatečná kapacita mateřských škol i jejich dostupnost.

V České republice je nízká účast na předškolním vzdělávání také často spojená s chudšími regiony a mírou chudoby v daném regionu. Předškolního vzdělávání se často neúčastní děti ze socioekonomicky ohroženého prostředí, tedy právě ty děti, které by z něho profitovaly nejvíc. Studie prokázaly, že účast na předškolním vzdělávání a budoucí vzdělávací výsledky spolu souvisí.[2] Čím více se dítě účastní předškolního vzdělávání, tím více se maximalizuje jeho potenciál pro budoucí školní úspěch.

Situaci mají nově pomáhat řešit vedle mateřských škol i alternativní dětské skupiny. Ty jsou ale ze vzdělávacího hlediska a přípravy dětí na vstup do první třídy problematické. Jednak nejsou primárně nastaveny jako vzdělávací instituce, ale jako instituce poskytující péči o děti, a jednak nemáme žádná kritéria na hodnocení kvality jejich vzdělávacích služeb. Dalším problematickým bodem je i to, že často znamenají pro rodiny vyšší finanční zátěž, což může mít, obzvláště pro nízkopříjmové rodiny, odrazující efekt.

Nedostatek kapacit předškolního vzdělávání se nedotkne jen dětí, ale ii jejich matek. Matky dětí mladších čtyř let mají často problém s hledáním péče o děti, což souvisí s tím, že je pro ně obtížné vrátit se zpátky do práce.

Vzdělávací výsledky českých studentů základních a středních škol dopadají v rámci šetření EU a mezinárodních hodnocení jako je PISA sice dobře, ale rok od roku se horší. Ukazuje se také, že panují velké rozdíly ve výsledcích žáků a studentů z jednotlivých typů a forem škol.

Žáci elitních víceletých gymnázií například překonávají své vrstevníky ze základních škol. Znamená to nejen to, že když odejdou „tahouni“ třídy, ovlivní to studijní výsledky ostatních, ale také je v této informaci skrytý fakt, že vzdělávací výsledky jsou silně závislé na socioekonomickém zázemí žáků a studentů. Vzdělanější a lépe situovaní rodiče si lidově řečeno „ohlídají“, aby se jejich děti připravily na přijímačky, zatímco žáci z hůře situovaných rodin, které si nemohou dovolit drahé externí přípravkové kurzy, nebo z rodin, kde rodiče další vzdělání svých dětí „zase tak neřeší“, mají tak „v souboji“ o místa na středních školách značnou nevýhodu.  Systém tak prohlubování nerovností možná spíš napomáhá, než, aby je pomáhal narovnávat.

Na datech, která zpracoval PAQ research se například ukázalo, že na gymnázium si v roce 2024 a 2025 podal přihlášku první priority jen každý desátý žák z „chudších“ škol – tedy ze škol, kde mají děti slabší zázemí doma[3]. Naopak na gymnázium se hlásí každý čtvrtý z těch, kteří mají doma zázemí dobré.

V posledních letech vzrostl zájem o všeobecné formy středního vzdělávání, ovšem počet škol, které tyto programy nabízí, neodpovídá poptávce[4]. V roce bylo ve vyšším sekundárním zdělávání zapsáno 32 % žáků, průměr EU je však 51 %.

Vzdělávací systém středních škol nabízí obecně dostatečné kapacity a 231 různých oborů. Dvě třetiny studentů má však zájem jen o zhruba 25 oborů. Početně kapacita sice možná sedí, ale ve skutečnosti jsou některé obory a školy prázdné a na jiné je nesmírný přetlak zájemců.

V některých regionech kapacity škol nereagovaly na demografické změny v populaci a na změnu v preferencí žáků o všeobecné vzdělání. Na některých školách pak vzniká takový přetlak, že ani vynikající výsledek u přijímacích zkoušek nezaručují, že bude kandidát přijat.[5]

Zpráva Evropské komise konstatuje, že v Česku je nedostatek všeobecně vzdělávacích středních škol a omezená prostupnost mezi všeobecným a odborným vzděláváním což omezuje možnosti studentů úspěšně pokračovat v terciárním vzdělávání.[6] Zájem o terciární vzdělávání sice v posledních letech roste, ale nedostatek všeobecně vzdělávacích škol, které by na terciární vzdělávání mohly efektivně připravovat, vede k tomu, že mnozí žáci se poměrně brzy musí specializovat a vydat se cestou odborných škol. Absolventi těchto odborných škol sice nemají cestu k terciárnímu vzdělávání úplně uzavřenou, ale data ukazují, že jejich úspěšnost v dokončení terciárního vzdělávání je nižší, než u jejich kolegů ze všeobecně vzdělávacích škol. Jednou z možných cest, jak tohle překonat, je modernizovat odborné vzdělávání a národní soustavu kvalifikací, ale také podpořit vznik dalších vzdělávacích cest, které by kombinovaly všeobecné a odborné vzdělávání.

Podpořit by se měla i účast dospělých na celoživotním vzdělávání, a to formou formálního i neformálního vzdělávání. Účast dospělých na celoživotním vzdělávání je u nás nízká. V roce 2022 se nějaké formy dalšího vzdělávání zúčastnilo pouze 21, 2 % dospělých ve věku 25 – 64 let, zatímco v EU to bylo v průměru 39, 5 %

Evropská komise tedy shrnuje, že potenciál Česka v oblasti transformace na znalostní ekonomiku je omezen rostoucími nerovnostmi v základních dovednostech, nízkou úrovní dosaženého terciárního vzdělání včetně přírodovědeckých, technologických, inženýrských a matematických oborů (STEM), a nízkou úrovní vzdělávání dospělých.[7] Nedostatek kvalifikovaných pracovníků představuje problémy pro konkurenceschopnost Česka.

V Česku chybí učitelé a učitelskou profesi je třeba zatraktivnit

Česko má nedostatek učitelů, a to zejména v předmětech STEM. Přestože jsou snahy učitelské povolání zatraktivnit a věnuje se pozornost i vylepšování pregraduální přípravy budoucích učitelů, jsou tu faktory, které uchazeče o toto povolání odrazují. Je to jednak pomalý platový postup, zvýšená administrativní zátěž učitelů, ale i nedostatečná profesní podpora zejména začínajících učitelů. Podle údajů Evropské komise se z profese chystá odejít 13 % učitelů.

Relativní platy učitelů začaly v roce 2017 růst a ze 106 % dosáhly v roce 2021 úrovně 125 % průměrné mzdy v české ekonomice.  V roce 2024 poklesly na 109 %. Trend by měl pokračovat a v roce 2025 by měly klesnout až na 108 %. Pokud by rozpočet regionálního školství na rok 2026 zůstal na úrovni jeho střednědobého výhledu, došlo by k dalšímu poklesu na 102 %, což by bylo pod úrovní historického minima 104,7 % z roku 2015.[8]