OECD zveřejnila zprávu shrnující dopad pandemie covidu-19 na učitelskou profesi
Organizace OECD zveřejnila v září 2021 zprávu s názvem The State of Global Education. 18 Months into the pandemic (Stav světového vzdělávání. 18 měsíců pandemie), ve které shrnula data a statistiky týkající se uzavírání škol během pandemie, dopadu pandemie na pracovní podmínky učitelů a na investice do vzdělávání. Tato zpráva je založena na výsledcích dvou specializovaných průzkumů o covidu-19, které probíhaly v zemích OECD.
K zavírání škol docházelo v zemích OECD z valné většiny na základě rozhodnutí centrální vlády. Nicméně v zemích, jako je Dánsko, Finsko, Německo, Litva, Norsko a Švédsko, měly podíl na tomto rozhodnutí i školské rady a místní samospráva. V průměru byly ve třiceti zkoumaných zemích v období od 1. 1. 2020 do 20. 5. 2021 školy zavřeny 55 dní u mateřských škol, 78 dní u prvního stupně základních škol, 92 dní u druhého stupně základních škol a nižších tříd osmiletého gymnázia a 101 dní u středních škol a vyšších tříd osmiletého gymnázia. Některé země ponechaly školy otevřené i v době nepříznivé pandemické situace, jiné školy uzavřely. V zemích jako Česká republika, Litva a Polsko byly střední školy uzavřené po více než 200 dní, zatímco v Norsku, na Novém Zélandu a ve Španělsku to bylo méně než 50 dní.
Uzavírky škol a přechod na online výuku přinutily učitele, aby se na nové podmínky rychle adaptovali. Avšak méně než polovina učitelů v dotazníku uvedla, že byli na tuto změnu připraveni. Jednotlivé státy začaly poskytovat školení pro rozvoj digitálních kompetencí a online výuku až poté, co začala pandemie. Navíc se ukázalo, že spolu s adaptací na nový způsob výuky přibyly učitelům ještě další povinnosti, které souvisely s přímou pedagogickou činností. V České republice se například během distanční výuky od učitelů očekávalo, že budou pomocí e-mailu a telefonu osobně komunikovat s rodiči a žáky, zatímco v Portugalsku byla ustanovena síť pro rozesílání výukových materiálů, která zahrnovala učitele, zřizovatele škol a poštovní služby.
Ač se veřejné finance určené pro sektor vzdělávání během pandemie navýšily nebo zůstaly stejné, hrozí podle OECD, že po odeznění pandemie se státy uchýlí ke škrtům ve financích určených na vzdělávání.
Jednotlivé státy sice během pandemie uznaly učitele jako klíčovou profesi a prioritní skupinu například pro očkování proti covidu-19, v 85 % zkoumaných států však nenásledovalo navyšování platů učitelů, a to i přesto, že představitelé jednotlivých států si byli vědomi toho, že během pandemie učitelům a dalším pedagogickým pracovníkům podstatně narostl objem práce. V několika zemích docházelo i k tomu, že učitelé přijímaní během pandemie na smlouvy na dobu určitou dostali výjimku a nemuseli splnit kvalifikační předpoklady stanovené zákonem pro výkon tohoto povolání.
ČMOS PŠ zastává názor, že učitelé, další pedagogičtí pracovníci a školy jsou ústřední částí vzdělávacího procesu. Sektor vzdělávání by měl z veřejného rozpočtu získávat dostatečné a udržitelné objemy finančních prostředků. Pozornost by se měla věnovat i zlepšování pracovních podmínek ve školství a dalšímu profesnímu rozvoji všech pedagogických pracovníků, a to obzvláště v období obnovy po pandemii. Uspokojení z práce u pedagogických pracovníků, jejich pocit well-beingu a jejich profesní status jsou vzájemně propojené a mají následně i vliv na studijní výsledky žáků a studentů.
Gabriela Tlapová
Celý text zprávy OECD najdete v tomto odkazu: The State of Global Education : 18 Months into the Pandemic | OECD iLibrary (oecd-ilibrary.org)
