ŠKOLSKÉ ODBORY: NENÍ TO ÚPLNÝ PROPADÁK

Začátek školního roku přinesl i zveřejnění očekávaného a ministerstvem financí tajeného návrhu státního rozpočtu na rok 2027. Minimálně co se školství týká, očekávání bylo větší než výsledná podoba kapitoly. Na názor na aktuální nástřel, o kterém se evidentně ještě povedou vzrušené debaty, se Učitelské noviny zeptaly předsedy Českomoravského odborového svazu pracovníků školství Františka Dobšíka.

Jaký je podle vás návrh rozpočtu školství na rok 2027? Nakolik naplnil vaše očekávání?

Řekl bych, že moje očekávání naplnil jen částečně. Pozitivní je, že se podařilo zastavit původní představu pouze minimálního navýšení a že v rozpočtu jsou peníze například na růst platů a na posílení podpůrných profesí ve školách. Zásadní problém vidím v tom, že nominální růst rozpočtu ještě neznamená skutečný růst výdajů na školství. Pokud ekonomika a mzdy rostou, část navýšení pouze drží krok s tímto vývojem. Aby se financování školství reálně zlepšovalo, musí růst rychleji než ekonomika. Jak jsme si počítali, při očekávané inflaci kolem dvou až tří procent musí být růst platů alespoň někde nad pěti procenty, aby šlo skutečně hovořit o reálném posunu. Není to tedy úplný propadák, ale rozhodně to není rozpočet, který by znamenal zásadní obrat. Spíš vytváří určitý základ pro to, aby se v dalších dvou letech mohlo přidávat výrazněji.

Ekonomové v době přípravy rozpočtu mluvili o potřebě 50 miliard korun navíc, ministr Robert Plaga si údajně chtěl jít říct o 30 miliard, pak se spekulovalo o 16 miliardách. Nakonec je to návrh nárůstu o necelé čtyři miliardy (cca 288 miliard, respektive 292 miliard s evropskými penězi). Co to bude znamenat pro školství?

Pokud ekonomové spočítali, že k dosažení průměru OECD bychom potřebovali zhruba 334 miliard, pak současný návrh samozřejmě tuto ambici v roce 2027 nenaplňuje. Podle propočtů odborníků nám vůči úrovni OECD chybí přibližně půl procenta HDP, což odpovídá zhruba 50 miliardám korun. Na druhou stranu je jasné, že ministr Plaga do jednání nešel s představou, že těch 50 miliard skutečně dostane, to jsme konečně ani nečekali, i když by se nám to líbilo. Sám říkal, že kdyby nebyla rozpočtová omezení, bylo by potřeba 40 až 50 miliard, ale jeho cílem bylo postupně zacelit zhruba padesátimiliardový deficit do konce volebního období, čemuž rozumím. Podstatné tedy bude, co se stane v letech 2028 a 2029. Pokud ale zůstane jen u slibu, bude to problém. Už dnes totiž vidíme, že střednědobé výhledy a politická prohlášení úplně nekorespondují. U regionálního školství například čísla ve výhledu klesají, ačkoliv současně slyšíme tvrzení, že je nutné jeho posilování.

Směřuje podle vás tento návrh k naplnění programových slibů současné vlády?

Směr tam podle mě je, ale zatím je ten pohyb pomalý. Vláda slíbila průměrný plat učitele 75 tisíc korun a nástupní plat 50 tisíc. Ministr Plaga současně tvrdí, že závazek se vztahuje k roku 2029, nikoli k roku 2027, a že současné vyjednávání je proto potřeba hodnotit i z pohledu dalších rozpočtů. Když se ale podíváme na současnou trajektorii, je to opravdu velmi pozvolný pohyb. K cíli se tedy snad blížíme, ale opravdu velmi pomalu. Ministr hovoří pro příští rok o růstu učitelských platů zhruba o šest až sedm procent. To je určitě lepší než stagnace, ale samo o sobě to k dosažení 130 procent průměrné mzdy nestačí. Proto bych programový slib zatím neoznačil ani za splněný, ani za nesplnitelný. Je dosažitelný, ale pouze za předpokladu, že v letech 2028 a 2029 přijde skutečně výraznější růst financování. A samozřejmě také za předpokladu, že ekonomika poroste. Pokud by přišel hospodářský problém, bude se bohužel muset celý plán přehodnotit.

Blížíme se podle vašich propočtů průměru zemí OECD?

V roce 2027 určitě ne tak rychle, jak by bylo potřeba. Odborné propočty vycházejí z toho, že země OECD vynakládají na vzdělávání přibližně 4,7 procenta HDP, zatímco české výdaje se podle nedávných čísel pohybují kolem 4,2 procenta. Rozdíl zhruba půl procentního bodu představuje přibližně oněch zmiňovaných 40 až 50 miliard korun. Je ale důležité sledovat nejen absolutní částku, ale právě podíl na HDP. Když se ekonomice daří, tak přestože třeba rozpočet školství vzroste (nyní například o 4 miliardy korun), nemusí to znamenat vůbec žádné posílení pozice školství, právě naopak. Proto bych byl s tvrzením, že se přibližujeme průměru OECD, zatím opatrný. Pokud se ale naplní příslib, že růst bude v letech 2028 a 2029 výrazně dynamičtější, můžeme se k OECD skutečně začít přibližovat. Dalo by se říci, že jsem v tomto směru opatrně optimistický – ale ten optimismus stojí právě na tom, že se příslib budoucího růstu financování skutečně promění v čísla.

Celý rozhovor naleznete v příloze v dokumentu ve formátu PDF.