Studie EI: Vzdělávání a technologie

Organizace Education International (EI) udělala výzkum mezi svými členskými organizacemi v 94 zemích světa, který se týkal nárůstu využívání technologií při výuce během pandemie COVID-19.

Výzkum probíhal od června do srpna 2020 a hlavními body výzkumu byly tyto:

  1. Dopad COVID-10
  2. Přístup k digitálním nástrojům
  3. Digitální kompetence, školení a podpora
  4. Profesionální vedení a autonomie
  5. Well-being
  6. Správa digitálních technologií
  7. Umělá inteligence a sběr dat
  8. Další možnosti činnosti organizace EI ohledně digitálních technologií

Shrnutí výzkumu obsahuje tyto poznatky:

Vzdělávací technologie jsou rychle rostoucím odvětvím. Nárůst však není všude stejný. Podle odhadů organizace UNICEF pandemie odřízla 463 miliónů dětí od vzdělávání, neboť tyto děti neměly zajištěnou žádnou výuku na dálku, nebo neměly přístup k technologiím, které výuku na dálku umožňují. Na druhou stranu se ovšem odhaduje, že trh se vzdělávacími technologiemi poroste o 18 % každý rok a v roce 2027 dosáhne objemu v hodnotě 285,2 miliardy USD.

Vzdělávací technologie a jejich použití je podporováno argumentem, že tyto technologie přinášejí potenciál, jak adaptovat vzdělávání na podmínky 21. století a poskytnout tzv. individualizované vzdělávání. Na druhou stranu ovšem nástroje a systémy využívané v rámci vzdělávacích technologií umožňují sběr dat, jejich analýzu, či užití v rámci algoritmů, a následně mohou být data jak studentů, tak učitelů dále využívána ke komerčním účelům, či se sama přímo stát předmětem koupě a prodeje. Nabízí se tedy otázky, jak účinně ochránit osobní data uživatelů těchto technologií a jak zajistit odpovědnost společností, které vzdělávací technologie provozují, za to, že data nebudou zneužita. Dalšími otázkami je i to, zda jsou učitelé přizváni ke konzultacím týkajícím se výběru a použití vzdělávacích technologií ve výuce a zda někdo bere v potaz jejich přímou zkušenost s tím, jak využití vzdělávacích technologií ve výuce ve skutečnosti vypadá. Zda se nějak změní nebo již změnila povaha a náplň práce učitelů používajících ve výuce digitální technologie a systémy, je též nedořešeno.

Nelze říci, že vzdělávací technologie jsou ze své podstaty špatné, nebo dobré. Velmi ovšem záleží na tom, jak a za jakých podmínek jsou používány, podléhají-li nějaké regulaci a zda je zajištěno, že k nim bude zajištěn rovný přístup všem žákům a studentům.

Výzkum EI ukázal, že jen 29 % členských organizací sdružujících učitele bylo přizváno ke konzultacím ohledně vzdělávacích technologií, zatímco 45 % těchto organizací nebylo ke  konzultacím přizváno vůbec. Ukázalo se také, že obecně ve vzdělávacích systémech chybí procesy a struktury, které by předchozí posuzování digitálních technologií pro výuku umožňovaly. Znovu se tedy nabízí poznámka, že by to měli být v první řadě učitelé s přímou zkušeností z výuky či jejich zástupci, kdo by se k posuzování těchto technologií měl vyjadřovat.

Jak již bylo řečeno výše, přístup k technologiím a výuce na dálku byl u jednotlivých žáků a studentů silně ovlivněn tím, z jakého socio-ekonomické prostředí pocházeli, a zdali se nacházeli v městských či venkovských nebo odlehlých oblastech.

Učitelé v rámci výzkumu uvedli, že neměli k dispozici potřebná školení a průpravu pro to, aby od začátku mohli digitální technologie ve výuce efektivně používat. V řadě případů nedostali vůbec žádné školení a museli si nějak poradit sami. To se následně odrazilo na jejich pocitech souvisejících s tzv. well-beingem, kdy učitelé uváděli, že jim podstatně přibyla práce a bylo těžké udržet rovnováhu mezi profesním a rodinným životem.

Závěrem výzkumu je, že pozornost by se v budoucnu měla věnovat tomu, jaké vzdělávací technologie se ve výuce používají, jaké tyto technologie zavádějí systémy a nástroje a jak to v konečném důsledku zasáhne učitele a jejich studenty. Za druhé je třeba prozkoumat, jak se změnila povaha práce učitelů a jak se proměnily požadavky na ně kladené, či po nich požadované dovednosti. Za třetí se nesmí zapomenout na problematiku použití umělé inteligence, sběru dat a ochrany osobních údajů i soukromí uživatelů těchto technologií. Za čtvrté je třeba mít na paměti, že digitální technologie a jejich použití ve výuce mohou být zdrojem nárůstů nerovností a že mohou znevýhodňovat určité skupiny studentů. Je třeba zajistit, aby se tak nedělo a aby se případné nerovnosti mezi studenty snižovaly.

Celý text zprávy najdete v tomto odkazu: https://eiie.io/TeachWithTechEN

Gabriela Tlapová, 10.2. 2021