Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů

Toto sdělení je součástí balíčku iniciativ, které se zabývají otázkami škol, vysokoškolského vzdělávání a sledování absolventů. Reaguje na závěry Evropské rady z prosince 2016.^[1] Podporuje cíl 4 udržitelného rozvoje OSN týkající se vzdělávání.^[2]

Sdělení se zabývalo následujícími tématy.

Investice do lidí, a zejména do mladých lidí, je pro Evropu nejvyšší prioritou.

V prosinci 2016 Evropská komise představila iniciativu týkající se „Investice do evropské mládeže“[3], která zdůrazňuje význam poskytování nových příležitostí mladým lidem. Klíčovým poselstvím iniciativy je, že kvalita vzdělání je pro vyhlídky mladých lidí a pro jejich šance v životě rozhodující. Tato iniciativa vychází z „Nové agendy dovedností pro Evropu“.^[4] Vzdělávání hraje zásadní roli také v Evropském pilíři sociálních práv.^[5] Dobré vzdělání je základem inkluzivní a odolné společnosti. Je totiž výchozím bodem úspěšných profesních drah a nejlepší ochranou proti nezaměstnanosti a chudobě.

Školy hrají ústřední úlohu v celoživotním učení, a proto je třeba přijmout opatření pro zlepšení kvality a výkonnosti školního vzdělávání.[6]

V Evropské unii existuje velká rozmanitost škol a vzdělávacích systémů. Prakticky všechny členské státy však zároveň čelí několika zásadním problémům:

• Na úrovni školního vzdělávání existují nedostatky v rozvoji kompetencí. Nejnovější výsledky výzkumu PISA organizace OECD ukazují, že každý pátý žák má vážné problémy při rozvoji dostatečných dovedností v oblasti čtení, matematiky a přírodních věd. V důsledku toho je u těchto mladých lidí pravděpodobnější, že se budou potýkat s významnými celoživotními překážkami v oblasti sociálního začleňování.
• Školní vzdělání ne vždy zcela naplňuje svou úlohu při prosazování rovnosti a sociální spravedlnosti. Výsledky ve vzdělávání ve velké míře závisejí na socioekonomickém zázemí žáka. Nízkou úroveň výsledků ve vzdělávání v EU v průměru vykazuje více než třetina mladých lidí ze znevýhodněného prostředí. Přístup k vysoce kvalitnímu vzdělávání a odborné přípravě je klíčem k odolnější a rovnoprávnější společnosti.
• Tempo technologických a digitálních změn má zásadní dopad na naše hospodářství a společnosti – školy musí na tuto novou realitu lépe reagovat.

Řešení těchto problémů vyžaduje reformy. Existují tři oblasti, kde je třeba přijmout opatření:

1. rozvoj lepších a inkluzivnějších škol
2. podpora učitelů a vedení škol v zájmu vynikající úrovně výuky a učení a
3. správa školních vzdělávacích systémů: větší účinnost, spravedlnost a účelnost.

Rozvoj lepších a inkluzivnějších škol

Školy musí podporovat všechny studenty a reagovat na jejich konkrétní potřeby. Školy, které věnují pozornost rozdílným potřebám různých žáků, dosahují lepších výsledků. Tato záležitost má i genderový rozměr. Školy, které mezi svými žáky vítají jazykovou a kulturní rozmanitost a které podporují začleňování, mají pozitivní vliv na schopnost učit se u všech dětí.[7]

Spolupráce školám pomáhá zlepšit výsledky a zkušenosti získané učením a lépe podporovat mladé lidi v rozvoji schopností, které potřebují. To zahrnuje spolupráci s místními službami, komunitními organizacemi, podniky a univerzitami, ale také spolupráci v rámci škol. Mladí lidé, u kterých existuje riziko předčasného ukončení vzdělávání, mají z úzké spolupráce se sociálními službami nebo s pracovníky s mládeží prospěch. Včasná interakce s kariérními poradci, podnikateli a akademickými pracovníky mladým lidem pomáhá připravit se na budoucí zaměstnání a další studium.[8]

Vysoce kvalitní předškolní vzdělávání a péče pokládá základy pro účinný a spravedlivý vzdělávací systém. Připravuje děti na základní vzdělávání, zvyšuje akademický výkon na všech budoucích úrovních vzdělávání a má obzvláště pozitivní dopad na děti ze znevýhodněných rodin nebo z rodin migrantů. PISA ukazuje, že u patnáctiletých mladých lidí, kteří nenavštěvovali předškolní vzdělávání, existuje třikrát větší riziko, že budou dosahovat špatných výsledků, než u těch, kteří ho navštěvovali déle než jeden rok.[9] Investice do předškolního vzdělávání a péče snižuje potřebu vyšší míry výdajů v pozdějších fázích vzdělávání, kdy jsou náklady na překonávání rozdílů mezi studenty s dobrými výsledky a studenty se špatnými výsledky vyšší.[10]

Podpora učitelů a vedení škol v zájmu vynikající úrovně výuky a učení

Jádrem vynikající úrovně vzdělávání jsou vysoce kvalitní, motivovaní a oceňovaní učitelé. Pokles prestiže profese učitele a nedostatek zaměstnanců však v mnoha členských státech představuje problém a brzdí kvalitu školního vzdělávání.[11] Většina členských států má za cíl přilákat k profesní dráze učitele širší škálu vhodných kandidátů a motivovat je a podporovat je, aby v této náročné profesi dosahovali vynikajících výsledků.

Pro atraktivitu profese je důležitý plat, smluvní postavení a jasné kariérní vyhlídky. V některých členských státech v soutěži o nejlepší kandidáty ztrácí učitelství na úkor jiných profesí. Učitelé často vydělávají podstatně méně, než jaký je průměr pro zaměstnance s terciárním vzděláním: platy sahají od 74 % v předškolním vzdělávání do 92 % na vyšší úrovni středoškolského vzdělávání.[12] Země, kde jsou velmi nízké úrovně platů nebo malá jistota pracovních míst, mají problémy přilákat nováčky a obsadit prázdné pozice kandidáty s nejvyšší kvalifikací. Učitelé mají rovněž obavy ohledně kvality své přípravy, zaškolení a lepších kariérních příležitostí.[13] Jasně definované úrovně kompetencí a kariérní struktury zvyšují to, jak si učitelé kariérních vyhlídek cení.

Kvalita vzdělávání učitelů vyžaduje větší pozornost. Počáteční vzdělávání učitelů je nejúčinnější, pokud je pedagogická teorie kombinovaná se znalostmi týkajícími se konkrétního předmětu a s dostatečnou praxí ve třídách.[14] Studenti učitelství musí být připraveni na kolektivní práci a profesní rozvoj po celou dobu kariéry, na vyrovnávání se s rozmanitostí ve třídě a na sebejistotu při používání digitálních technologií. V řadě členských států je účast v trvalém profesním rozvoji nízká, nebo je tento rozvoj špatně zaměřený. Trvalý profesní rozvoj musí být přístupný, cenově dostupný a odpovídající potřebám. Ke zlepšení kvality trvalého rozvoje může přispět zapojení škol a učitelů do identifikace potřebných témat a oblastí.[15]

Učitelé potřebují během raných fází své kariéry speciální podporu. Po nástupu do profese řada učitelů zjistí, že skutečné školní prostředí je náročné, a někteří tuto profesní dráhu vzdají. Skutečného úvodu do školní praxe[16] a schémat zaškolení kombinujících profesní, společenskou a osobní podporu včetně mentorství, které učitelům pomáhají s rozvojem schopností a odolnosti, se v současné době dostane jen šesti z deseti nových učitelů. Tato opatření zvyšují kvalitu výuky a snižují míru opouštění této profese, které je nákladné.[17]

Vysoce výkonní učitelé spolupracují. Výuka v týmu, pozorování jiných učitelů a širší odborná učící se komunita, to vše se postupně prosazuje jako významné formy spolupráce mezi kolegy. Aby bylo možné zlepšit zkušenosti žáků s výukou, musí být učitelé schopni a ochotni pracovat a učit se v týmu – s jinými učiteli, ve školních týmech zahrnujících více profesí a s externími partnery.

Důležitá je i otázka autonomie a zajiš´tování kvality. Hlavní trend v poslední době směřoval k decentralizaci a ke zvýšení autonomie škol. Pokud se školám udělí více autonomie v oblasti školní praxe a organizace nebo využití finančních zdrojů, mají pak více příležitostí přizpůsobit se svým konkrétním potřebám a místnímu kontextu.

Prostředí pro spolupráci a digitální technologie mohou zlepšit učení učitelů. Stále převažují tradiční workshopy a vzdělávací kurzy mimo školu. Tyto metody mohou být doplněny pedagogickými inovacemi, jako jsou například sítě spolupráce mezi kolegy, rozsáhlé otevřené on-line kurzy (MOOC) a sdílení otevřených vzdělávacích zdrojů, které mohou pomoci překonat překážky bránící v účasti[18].

Důležitá je i podpora vedení školy. Účinné vedení školy má pozitivní dopad na výsledky studentů, kvalitu výuky a na motivaci zaměstnanců. Vedení školy je obvykle spojeno s namáhavou kombinací úkolů souvisejících jak s řízením, tak s výukou. Vedoucím pracovníkům škol se často nedostává přípravy a trvalé podpory, které by pro tyto různé úkoly potřebovaly.

Správa školních vzdělávacích systémů: větší účinnost, spravedlnost a účelnost

Vzdělávací systémy, kultura a okolnosti jsou sice v Evropě velmi pestré, avšak pokud jde o problémy s řízením a financováním, situace se tolik neliší. Mezi tyto problémy patří jasné určení toho, kdo odpovídá za financování a za přizpůsobení sítě škol demografickým změnám.[19] Členské státy EU na školní vzdělávání vyčleňují značné množství zdrojů – v průměru více než 3 % HDP[20]. Dobré využití těchto zdrojů je klíčem k účinnosti všech veřejných výdajů dané země.

Mimořádně důležité je omezené zdroje co nejlépe využít ke zlepšení výsledků všech studentů. Výzkumy PISA ukazují, že pod hranicí minimální úrovně financování nelze dosáhnout účinných vzdělávacích výsledků. Některé členské státy pro dosažení dobrých dlouhodobých výsledků dostatečně neinvestovaly.[21]

Mezi výzvy patří investice do infrastruktury, včetně digitální infrastruktury a připojitelnosti, jakož i investice do lidského kapitálu.[22] Na míru uzpůsobená politická podpora vzdělávacích reforem členských států může pomoci zlepšit správu školních systémů a zvýšit jejich účinnost a spravedlnost.

výtah
Mgr. G. Tlapová